Československá armáda
armáda Československa / From Wikipedia, the free encyclopedia
Československá armáda představovala ozbrojené síly Československa v letech 1918 až 1992. Dobrovolnické jednotky (známé jako Československé legie) vznikly v zahraničí ještě před vznikem samostatného státu a účastnily se 1. světové války.[pozn. 2] Budování domácího vojska začalo 28. října 1918, kdy byl Josef Scheiner jmenován nejvyšším správcem československých vojsk. V prvních měsících existence republiky byla její armáda nasazena v Sudetech proti německým povstalcům, s maďarskou armádou vedla válku o Slovensko a s polskou armádou tzv. sedmidenní válku o Těšínsko.
Československá armáda | |
---|---|
Znak československé armády | |
Země | Československo Československo |
Existence | 1918–1939 čs. armáda 1939–1945 vojenský odboj 1945–1954 čs. armáda 1954–1990 ČSLA 1990–1992 čs. armáda |
Vznik | 28. října 1918 |
Zánik | 31. prosince 1992 |
Funkce | ozbrojené síly |
Velikost | 150 tisíc (mírové počty stanovené v roce 1920)[1] 1,1 milionu (po mobilizaci v září 1938)[2] |
Velitelé | Josef Šnejdárek[pozn. 1] Jan Syrový Ludvík Krejčí další viz seznam NGŠ |
Podřízené jednotky | Československé letectvo Československé válečné loďstvo (do roku 1959) |
Účast | |
Války | Obsazení Sudet (1918) Sedmidenní válka (1919) Maďarsko-československá válka (1918–1919) Boje v československém pohraničí (1938–1939) 2. světová válka (1939–1945) Válka v Zálivu (1990–1991) |
Československá branná moc[pozn. 3] mobilizovala při pokusu Karla I. o restauraci monarchie v Uhrách roce 1921.[6] Ve 30. letech došlo k posílení armády, která se připravovala na obranu před nacistickým Německem a horthyovským Maďarskem na základě spojenectví s Francií, SSSR a Malou dohodou.[pozn. 4] V květnu 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace, 23. září všeobecná mobilizace. K válce s Německem (Fall Grün) nedošlo v důsledku mnichovské dohody, ale československá armáda a Stráž obrany státu vedly boje v pohraničí proti sudetoněmeckým, maďarským a polským vojenským a polovojenským oddílům.
Německé okupaci českých zemí v březnu 1939 vzdorovali pouze vojáci bránící Czajankova kasárna; intenzivnější boje se vedly během maďarské invaze na Podkarpatskou Rus. Slovenský štát zřídil vlastní ozbrojené síly, které po čs. armádě převzaly vojenské objekty včetně výzbroje a výstroje. V dubnu 1939 zahájili Němci likvidaci čs. armády; v protektorátu existovalo jen vládní vojsko.[7] Proti okupantům se postavil domácí a zahraniční vojenský odboj. V Polsku vznikla Legie Čechů a Slováků, jednotky zřizované orgány čs. zahraniční armády nebo západními Spojenci bojovaly např. v bitvě o Francii, bitvě o Británii a v severní Africe. Na východní frontě se v roce 1942 začala formovat tzv. Svobodova armáda, jenž se z praporu rozrostla až na 1. čs. armádní sbor, který se podle Košického vládního programu stal základem armády v osvobozeném Československu.[8]
Po komunistickém převratu v únoru 1948 proběhly v armádě čistky namířené především proti příslušníkům západního (v některých případech i východního) odboje. Od roku 1954 se začalo používat označení Československá lidová armáda. Vojenská závislost na SSSR se prohloubila po podpisu Varšavské smlouvy v roce 1955.[5] Invazi „spřátelených“ vojsk v srpnu 1968 se ČSLA nepostavila. Po sametové revoluci bylo v roce 1990 z názvu armády vypuštěno označení „lidová“. V roce 1992 došlo rozdělení Československa i jeho armády; k 1. lednu 1993 vznikla Armáda České republiky a Armáda Slovenské republiky.