Uzové
From Wikipedia, the free encyclopedia
Uzové nebo Oghuzové (turecky a ázerbájdžánsky Uzlar, řecky Ονξοι, Ouzoi, singulár: Ouzo, rusky Торкы a varianty jiných jazycích: Ghuzz, Guozz, Kuz, Oğuz, Okuz, Ouz, Uğuz a Uz) byli historickou, raně středověkou kmenovou konfederací Turkitů z oblasti střední Asie, jejichž část začala od 10. století kočovat v evropských stepích.
V 9. století Uzové z aralských stepí ve spojenectví s Chazary vytlačili Pečeněhy z oblasti řek Emba a Ural dále na západ. Zatímco Uzská část Seldžuků přijala islám a později v 11. století vstoupila do Persie, kde založila Velkou Seldžuckou říši, tak jiná část Uzů (vytvořena z více elementů v Oguzském jabgulugu) vyznávající tengrismus svrhnula v této době nadvládu Pečeněhů v ruských stepích. V 10. století ve spojenectví s kyjevským knížetem Svjatoslavem I. porazili Uzové Chazary a Volžské Bulhary, což zvýšilo politickou moc Oguzského státu. Následně pod tlakem Kypčaků (větve Kimäků z území mezi Obem a Irtyšem) pronikli až k dolnímu Dunaji, který překročili a vtrhli na Balkán, kde byli rozdrceni, [1] nebo byli zasaženi epidemií moru. Zbývající přeživší uprchli, případně se roku 1065 přidali k byzantské císařské armádě jako žoldnéři.[2] Část Uzů, která se v 11. nebo 12. století odstěhovala z Byzantské říše nazpátek do pontských stepí, spolu s ostatními kočovnými skupinami nese pojmenování „Černé klobouky“, (turecky „Karakalpaki“, rusky „Чёрнии клобуки“).