Kimakové
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kimäkové nebo Jemekové, (turecky Kimekler, čínsky 基马克 nebo 基馬克 – pchin-jinem Čchu-mu-kun nebo Ťie-maek, rusky Кимаки) byli částečně potomci Asijských Hunů. Kolektivně byli známí jako středoasijští Hunové,[pozn. 1] kteří v 2. století na rozdíl od svých soukmenovců netáhli do Evropy, nýbrž zůstali ve Střední Asii. Později nabyli názvu Jüe-pani a taky souhrnný název pro Jüe-pany daný čínskými historiky jako Čchu-mu-chunové čili v turkických jazycích Alty-čubové.
Kimäcko-kypčacká konfederace (Kimäcký kaganát)
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Khagan-Kimek, Imekia | |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
V roce 160 n. l. vytvořili Středoasijští Hunové Jüe-panské knížectví, které bylo v roce 490 rozvráceno kmeny Tie-lejů pocházejících z Ting-lingů. Roku 552 byli začleněni do Turkutského kaganátu (Turkuti) a později do Západoturkutského kaganátu (583–657; známý také jako Kaganát západních „Tchu-ťüe“) ve kterých se nacházeli v podřízeném postavení.[1]