Paleocén
From Wikipedia, the free encyclopedia
Paleocén (66,0–55,8 Ma před současností) je nejstarším obdobím (odborně oddělením) éry kenozoika a počátkem „věku savců“. Je datováno do doby před 66 až 56 miliony let a spolu s eocénem, oligocénem a miocénem je součástí periody paleogénu, jež spolu s mladším neogénem tvoří neformální časovou jednotku terciér, tedy česky třetihory. Je charakterizováno tropickým podnebím s teplotami v průměru 24–25 °C, tedy o celých 10 stupňů Celsia více než dnes. Název paleocén stanovil francouzský paleobotanik a geolog Wilhelm Philippe Schimper v roce 1874, když popisoval sedimenty v okolí Paříže. Etymologicky jde o složeninu latinského „paleo“, tedy starý, a řeckého adjektiva „καινός“ (kainos) — latinizovaného na „caenus“, znamenajícího „nový“. Tedy v tomto kontextu lze přeložit jako „starý nový věk“.[1][2] Oddělení paleocénu se dělí na další tři stupně: dan, seeland a thanet.
Epocha Oddělení |
Věk Stupeň |
Stáří (miliony let) |
---|---|---|
paleocén | thanet | 59,2 - 56 |
seeland | 61,6 - 59,2 | |
dan | 66 - 61,6 |