Karlukové
From Wikipedia, the free encyclopedia
Karlukové nebo Üč-Oguzové, Üč-Karlukové (staroturecky: → Karluk,[4] turecky: plurál → Karluklar, persky: حاللوه → Halluh, arabsky: حارلوق → Harluk, čínsky 葛逻禄 pchin-jinem Géluólù, obvyklou fonetikou: Kelolu, Kelu, Chololo, Chorlo, Harluut[5]) byli středověkým turkickým kmenem sestaveným ze tří rodů, který žil v oblasti dnešního Žety-su (Sedmiříčí) podél karavanní cesty ze střední Asie do Číny. Byli to kočovní pastevci a lovci, od 8. století přecházeli k usedlému zemědělství. V období starobylých Turků se Karlukům říkalo „Üč Oguz“ nebo „Üč boj“.[6]
Historie turkických národů do 14. století | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Turkucký kaganát 552–744 | |||||||
Turkuti | |||||||
Západní Turkuti | |||||||
Východní Turkuti | |||||||
Modří Turci | |||||||
Avarský kaganát 564–804 | |||||||
Chazarský kaganát 618–1048 | |||||||
Sır-Tardušové 628–646 | |||||||
Onogurie 632–668 | |||||||
Dunajské Bulharsko | |||||||
Volžské Bulharsko | |||||||
Kangarská unie 659–750 | |||||||
Türgešský kaganát 699–766 | |||||||
Ujgurský kaganát 744–840 | |||||||
Karlucký jabguluk 756–940 | |||||||
Karachánský chanát 840–1212 | |||||||
Západní Karachánové | |||||||
Východní Karachánové | |||||||
Kan-čouské království 848–1036 | |||||||
Kao-čchangské království 856–1335 | |||||||
Pečeněžský chanát 860–1091 |
Kimäcký chanát 743–1035 | ||||||
Kumánie 1067–1239 |
Oguzský jabguluk 750–1055 | ||||||
Ghaznovská říše 963–1186 | |||||||
Seldžucká říše 1037–1194 | |||||||
Chórezmská říše 1077–1231 | |||||||
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307 | |||||||
Dillíský sultanát 1206–1526 | |||||||
Dynastie otroků (Dillí) | |||||||
Dynastie Chaldží | |||||||
Dynastie Tughlakovců | |||||||
Kypčacký chanát[1][2][3]1240–1502 | |||||||
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
Dynastie Bahríovců | |||||||
Osmanská říše 1299–1923 | |||||||
Jiné turkické dynastie
v Anatolii | |||||||
Jazykově náleželi k turecké větvi altajských jazyků. Od roku 756 do 940 měli svůj stát „Karlucký jabguluk“ čili „knížectví“ , který v roce 861 ovládl Kašgar. Do roku 940 byl centrem moci Sujáb na řece Čuj, od roku 940 (v rámci Karachánů) Kojlyk na řece Ili. Vládci měli titul jabgu. Rok 940 je považován za definitivní konec Karluckého jabguluku a jeho přímým pokračováním byl následně chanát Karachánů, jehož se stal součástí. V roce 960 přijali Karlukové islám.