Benjamin Netanjahu
izraelský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Benjamin Netanˈjahu (hebrejsky בנימין נתניהו – Benjamin Netanˈjahu; * 21. října 1949 Tel Aviv), známý pod přezdívkou Bibi,[2] (ביבי) je izraelský politik, od prosince 2022 předseda vlády Izraele. Tuto funkci zastával také v letech 1996–1999 a 2009–2021.[3] Je předsedou strany Likud. Je nejdéle sloužícím předsedou vlády v dějinách země, funkci vykonává přes 15 let. Je také prvním předsedou vlády, který se narodil v Izraeli po vyhlášení jeho nezávislosti.[4][5]
Benjamin Netanjahu בנימין נתניהו | |
---|---|
Benjamin Netanjahu (2023) | |
9. předseda vlády Izraele | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 29. prosince 2022 | |
Prezident | Jicchak Herzog |
Předchůdce | Ja'ir Lapid |
Ve funkci: 31. března 2009 – 13. června 2021 | |
Prezident | Šimon Peres Re'uven Rivlin |
Předchůdce | Ehud Olmert |
Nástupce | Naftali Bennett |
Ve funkci: 18. června 1996 – 6. července 1999 | |
Prezident | Ezer Weizman |
Předchůdce | Šimon Peres |
Nástupce | Ehud Barak |
Vůdce opozice | |
Ve funkci: 28. června 2021 – 29. prosince 2022[1] | |
Předseda vlády | Naftali Bennett Ja'ir Lapid |
Předchůdce | Ja'ir Lapid |
Nástupce | Ja'ir Lapid |
Ve funkci: 16. ledna 2006 – 31. března 2009 | |
Předseda vlády | Ehud Olmert |
Předchůdce | Amir Perec |
Nástupce | Cipi Livniová |
Ve funkci: 3. února 1993 – 18. června 1996 | |
Předseda vlády | Jicchak Rabin Šimon Peres |
Předchůdce | Jicchak Šamir |
Nástupce | Šimon Peres |
Předseda Likudu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 20. prosince 2005 | |
Předchůdce | Ariel Šaron |
Ve funkci: 3. února 1993 – 6. července 1999 | |
Předchůdce | Jicchak Šamir |
Nástupce | Ariel Šaron |
7. velvyslanec Izraele při OSN | |
Ve funkci: září 1984 – březen 1988 | |
Předseda vlády | Jicchak Šamir Šimon Peres Jicchak Šamir |
Předchůdce | Jehuda Cvi Blum |
Nástupce | Jochanan Bein |
Stranická příslušnost | |
Členství | Likud |
Vojenská služba | |
Přezdívka | Bibi |
Služba | Izraelské obranné síly |
Doba služby | 1967–1973 |
Hodnost | kapitán |
Jednotka | Sajeret Matkal |
Bitvy/války | opotřebovací válka jomkipurská válka |
Rodné jméno | בנימין נתניהו |
Narození | 21. října 1949 (74 let) Tel Aviv, Izrael |
Kneset | 12., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20. |
Choť | Mirjam Weizmann (1972–1978) Fleur Cates (1981–1988) Sara Netanjahu (od 1991) |
Rodiče | Bencijon Netanjahu Cila Segal |
Děti | 3, včetně Ja'ira |
Příbuzní | Nathan Mileikowsky (dědeček) Jonatan Netanjahu (bratr) Ido Netanjahu (bratr) Eliša Netanjahu (strýc) Natan Netanjahu (bratranec) |
Sídlo | Agionova vila, Caesarea a Jeruzalém |
Alma mater | Massachusettský technologický institut (MIT) Harvard University |
Profese | politik, diplomat, spisovatel, ekonomický poradce, marketingový manažer |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Jabotinsky Medal (1980) Tzeltnerova cena (1987) čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity (1988) |
Podpis | |
Webová stránka | Oficiální stránky |
Commons | Benyamin Netanyahu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v Tel Avivu sekulárním židovským rodičům a vyrůstal v Jeruzalémě a po určitou dobu ve Filadelfii ve Spojených státech amerických. Do Izraele se vrátil v roce 1967, aby vstoupil do Izraelských obranných sil. Stal se vedoucím skupiny ve speciální jednotce Sajeret Matkal, zúčastnil se několika misí a dosáhl hodnosti kapitána, než byl čestně propuštěn. Po absolvování Massachusettského technologického institutu se stal ekonomickým poradcem pro Boston Consulting Group. V roce 1978 se vrátil do Izraele, kde založil Institut Jonatana Netanjahua, který se zaměřuje na boj proti terorismu. V letech 1984–1988 byl velvyslancem Izraele při OSN. Proslavil se poté, co byl v roce 1993 zvolen předsedou strany Likud a stal se vůdcem opozice. Ve volbách v roce 1996 porazil Šimona Perese a stal se prvním izraelským předsedou vlády zvoleným v přímých volbách a nejmladším v historii země. Netanjahu a Likud byli ve volbách v roce 1999 těžce poraženi stranou Ehuda Baraka Jeden Izrael a Netanjahu se rozhodl zcela odejít z politiky. Později se do politiky vrátil a za vlády Ariela Šarona působil jako ministr zahraničních věcí a ministr financí. V posledně jmenované funkci zahájil reformy izraelské ekonomiky, které vedly k výraznému hospodářskému růstu,[6][7] a nakonec odstoupil kvůli neshodám ohledně plánu stažení s Pásma Gazy.
Do čela Likudu se vrátil v prosinci 2005 poté, co Šaron odstoupil a založil novou stranu Kadima.[8] V letech 2006–2009 byl vůdcem opozice. Po volbách v roce 2009 vytvořil koaliční vládu s dalšími pravicovými stranami a podruhé složil přísahu jako předseda vlády.[9][10][11] Poté vedl Likud k vítězství ve volbách v letech 2013 a 2015.[12] Po třech po sobě jdoucích volbách v letech 2019 a 2020, kdy se nepodařilo sestavit vládu, nastalo období politické patové situace, která byla vyřešena po uzavření dohody o rotační vládě mezi Netanjahuem a Binjaminem Gancem.[13][14] Koalice se rozpadla v prosinci 2020, dříve než mohlo dojít k rotaci, a v březnu 2021 se konaly nové volby. V červnu 2021, poté co Naftali Bennett vytvořil vládu s Ja'irem Lapidem, byl Netanjahu z premiérského postu odvolán a stal se potřetí vůdcem opozice. Po volbách v roce 2022 se opět vrátil do funkce předsedy vlády.
Již od 80. letech 20. století je jeho blízkým přítelem Donald Trump.[15] Během Trumpova prezidentství Spojené státy uznaly Jeruzalém za hlavní město Izraele, uznaly izraelskou svrchovanost nad Golanskými výšinami a zprostředkovaly Abrahámovské dohody, sérii normalizačních dohod mezi Izraelem a různými arabskými státy. Netanjahu čelil mezinárodní kritice za svou desetiletí trvající politiku, kdy jako předseda vlády rozšiřoval izraelské osady na okupovaném Západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě, které jsou podle platného mezinárodního práva považovány za nelegální.[16] V roce 2019 byl po tříletém vyšetřování obviněn z porušení důvěry, úplatkářství a podvodu,[17] kvůli čemuž se vzdal všech svých ministerských funkcí kromě premiérského postu.[18][19]
Pro svou podporu výstavby ilegálních osad a pro kabinetní spolupráci s pravicovými šovinisty je zejména mezinárodními a nadnárodními organizacemi považován za politika sabotujícího jakékoli izraelsko-palestinské mírové úsilí.