Íránské císařství
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Íránský císařský stát (persky: کشور شاهنشاهی ایران, Keshvar-e Shāhanshāhi-ye Irān),[1] též Perský císařský stát,[pozn. 1] byl oficiální název íránského státu během vlády dynastie Pahlaví.
Íránský císařský stát کشور شاهنشاهی ایران Keshvar-e Shāhanshāhi-ye Irān
| |||||||
Hymna سلامتی دولت علیهٔ ایران Salāmati-ye Dolat-e 'Aliyye-ye Irān (1925–1933) | |||||||
Hymna سرود شاهنشاهی ایران Sorud-e Šâhanšâhi-ye Irân (1933–1979)[1] | |||||||
Motto مرا داد فرمود و خود داور است „Marâ dâd farmoudo xod dâvar ast“[2] | |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha |
1 648 195 km² (rok 1979) | ||||||
Nejvyšší bod |
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
37 252 629 (rok 1979) | ||||||
Státní útvar | |||||||
šáh |
|||||||
Vznik |
15. prosince 1925 – poradní shromáždění zvolilo Rezu Šáha za nového íránského šáha | ||||||
Zánik |
11. února 1979 – zrušení monarchie | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Státní útvar vznikl v roce 1925 a existoval až do roku 1979, kdy byla dynastie během islámské revoluce svržena, monarchie zrušena a založena dnešní Íránská islámská republika. Dynastii Pahlaví založil v roce 1925 Rezá Šáh, bývalý brigádní generál Perské kozácké brigády. Jeho vláda trvala až do roku 1941, kdy byl v důsledku britsko-sovětské invaze do Íránu, během druhé světové války, donucen abdikovat. Nástupcem se stal jeho syn Muhammad Rezá Pahlaví, který byl zároveň posledním íránským šáhem.
Dynastie Pahlaví se dostala k moci poté, co Ahmad Šáh Kadžár, poslední vládce z dynastie Kádžárovců, nebyl schopen zastavit zásahy do íránské suverenity ze strany Spojeného království a Sovětského svazu; jeho pozice byla extrémně oslabena vojenským převratem a během svého pobytu ve Francii byl parlamentem formálně odstaven od moci. Íránský Majlis, který se dne 12. prosince 1925 sešel jako ústavodárné shromáždění, sesadil mladého Ahmada Šáha Kadžára a novým šáhem císařského státu Persie prohlásil Rezu Šáha. Ten v roce 1935 požádal zahraniční delegáty, aby při oslovování země ve formální korespondenci začali používat označení Írán místo exonyma Persie.
Po íránském státním převratu v roce 1953, který podpořily Spojené království a Spojené státy, se vláda Muhammada Rezy Pahlavího stala autokratičtější a během studené války se pevně spojila se západním blokem. V souladu s touto změnou orientace íránské zahraniční politiky se země stala spojencem Spojených států, aby mohla působit jako hráz proti sovětskému ideologickému expanzionismu, což šáhovi poskytlo politický kapitál k uskutečnění do té doby nevídaného socioekonomického programu, který měl prostřednictvím bílé revoluce změnit všechny aspekty íránského života. Země následně zaznamenala pokrok ve všech oblastech, včetně gramotnosti, zdravotnictví a životní úrovně. Od roku 1978 čelil šáh rostoucí nespokojenosti veřejnosti, která vyvrcholila v plnohodnotné lidové revoluční hnutí vedené náboženským duchovním Rúholláhem Chomejním. V lednu 1979 odešel Muhammed Rezá Pahlaví se svou rodinou do exilu, což odstartovalo řadu událostí, které 11. února 1979 vedly k zániku monarchie a založení islámské republiky dne 31. března 1979. V roce 1980, kdy Muhammed Rezá Pahlaví zemřel, se hlavou dynastie v exilu stal jeho syn Kýros Rezá Pahlaví.[4]