Zákony Jima Crowa
neoficiální souhrnné označení pro různá nařízení o rasové segregaci / From Wikipedia, the free encyclopedia
Zákony Jima Crowa (anglicky Jim Crow laws) je neoficiální souhrnné označení pro různá nařízení o rasové segregaci, která platila v jižních státech USA v letech 1876 až 1965. Název byl poprvé použit roku 1892 v New York Times a byl inspirován populární písní „Jump Jim Crow“, v níž kabaretiér Thomas D. Rice zesměšňoval mluvu černých otroků. Tyto segregační zákony ovlivnily mnohé aspekty běžného života černochů.[1]
Po občanské válce a zrušení otroctví panovala mezi bílými Jižany obava z rostoucího vlivu Afroameričanů. Po americké občanské válce následovalo období rekonstrukce Jihu. Objevily se pokusy o segregaci, mnohé z nich byly ovšem potrestané. Před rokem 1877 byly v několika jižních státech oddělené školy pro bílé a barevné studenty. Výjimkou bylo například New Orleans, kde se v tomto sektoru podařila udržet integrace až do roku 1877. I když zákon nevyžadoval segregaci a černoši měli přístup do stejných budov jako běloši, docházelo i tak k rozdělování. Například v nemocnicích byli na jiných poschodích, ve věznicích byly oddělené cely.[2] Politikům spojeným převážně s Demokratickou stranou uvolnila ruce dohoda o stažení federálních jednotek z Jihu, uzavřená roku 1877. Nové politické vedení začalo na úrovni jednotlivých států nebo okresů přijímat zákony vylučující „barevné“ z veřejného života. Byly pro ně zřizovány oddělené školy, veřejné knihovny, nemocnice, věznice, restaurace, veřejné dopravní prostředky a podobně, u soudů se přísahalo na dvě různé Bible, zakazovala se smíšená manželství nebo stěhování do rasově odlišných čtvrtí. Byla také přijata opatření omezující volební právo černochů, jako majetkový cenzus nebo nutnost složit vědomostní zkoušky, kde byly ovšem výjimky, které umožňovaly volit bělochům, přestože tato kritéria nesplnili.[3] Oficiálně se uplatňovala zásada „separate but equal“ (odděleni, ale rovni), v praxi však byly veřejné služby určené barevným podstatně méně kvalitní.[4] Protesty proti novým zákonům ukončilo roku 1896 rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu v kauze Plessy vs. Ferguson, podle něhož jsou podobná rozhodnutí v kompetenci místních orgánů a segregace není v rozporu se Čtrnáctým dodatkem ústavy.