Východní Rumélie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Východní Rumélie (bulharsky Източна Румелия, turecky روم الى شرق, Rumeli-i Şarki) bylo autonomní území Osmanské říše v letech 1879–1885 (formálně až do roku 1908). Oblast se nacházela zhruba na jihovýchodě dnešního Bulharska; jejím centrem byl Plovdiv. Měla rozlohu 32 978 km² a žilo v ní (podle sčítání z roku 1884) 975 tisíc obyvatel.
Stručná fakta
Východní Rumélie Източна Румелия Rumeli-i Şarki روم الى شرق
| |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha |
32 978 km² | ||||||
Nejdelší řeka |
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
975 030 (1884) | ||||||
Národnostní složení |
|||||||
Státní útvar | |||||||
monarchie a autonomní provincie Osmanské říše | |||||||
Osmanská říše Osmanská říše | |||||||
Vznik |
1878 – Berlínská smlouva, vytvoření autonomního knížectví Východní Rumélie | ||||||
Zánik |
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Zavřít
Název byl odvozen z výrazu Rumélie (z tureckého Rúm, což znamená Řím), kterým Turci označovali své državy na Balkánském poloostrově, protože je získali od Východořímské říše.