Věčné panenství Panny Marie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Věčné panenství Marie je křesťanské učení, podle něhož byla Maria, Ježíšova matka, pannou před Kristovým narozením, během něj i po něm.[2] V západním křesťanství se k tomuto učení hlásí katolická církev, stejně jako někteří luteráni, anglikáni, reformovaní a další protestanti.[3][4][5][6][7] Šenuda III. papež koptské pravoslavné církve toto učení potvrdil[8] a východní pravoslavné církve uznávají Marii jako Aeiparthenos, což znamená „věčně panenskou“.[9] Jedná se o jedno ze čtyř mariánských dogmat katolické církve.[10] Většina moderních nekonformních protestantů toto učení odmítá.[11]
Tradice o věčném panenství Marie se poprvé jasně objevuje v textu z konce 2. století zvaném Jakubovo evangelium.[12] Jako ortodoxie byla ustanovena na Efezském koncilu v roce 431,[13] II. konstantinopolský koncil v roce 553 jí udělil titul „Aeiparthenos“, což znamená věčná panna, a na Lateránské synodě v roce 649 papež Martin I. zdůraznil trojí charakter věčného panenství, před Kristovým narozením, během něj a po něm.[14] Učení o věčném panenství Panny Marie kodifikovaly také luteránské Šmalkaldské články (1537) a reformované II. helvetské vyznání (1562).[15][3]
Učení o Mariině věčném panenství bylo zpochybněno na základě toho, že Nový zákon výslovně potvrzuje její panenství pouze do Ježíšova narození[16] a zmiňuje se o Ježíšových bratrech (adelphoi).[17][18] Toto slovo jen velmi zřídka znamená jiného než biologického nebo duchovního sourozence a mohlo jít o: (1) syny Marie, Ježíšovy matky, a Josefa; (2) syny Marie jmenované v Mk 15, 40 (Kral, ČEP) jako „matka Jakuba a Josesa (Josefa)“, kterou Jeroným označil za sestru Marie, Ježíšovy matky; nebo (3) syny Josefa z předchozího manželství.[19] Další biblické obtíže přidal Lukáš – Lk 2, 7 (Kral, ČEP), který Ježíše nazývá „prvorozeným“ synem Marie,[20] a Matouš – Mt 1, 25 (Kral, ČEP), který dodává, že Josef „ji nepoznal, dokud neporodila svého prvorozeného syna“.[p 1][21]