Válka Bošin
občanská válka v Japonsku mezi zastánci císaře a šóguna z let 1868 až 1869 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Válka Bošin (japonsky 戊辰戦争, Bošin sensó) byla japonská občanská válka z let 1868–1869, vybojovaná mezi vládnoucím šógunátem Tokugawa a císařskou stranou, usilující o návrat politické moci císařskému dvoru.
Válka Bošin | |||
---|---|---|---|
Samurajové ze Sacumy, členové Aliance Sacuma-Čóšú, kteří za války bojovali na císařské straně, fotografie Felice Beata. | |||
Trvání | 3. leden 1868 – 18. květen 1869 | ||
Místo | Japonsko | ||
Výsledek | císařské vítězství:
| ||
Změny území | ovládnutí ostrova Ezo Japonskem a jeho přejmenování na Hokkaidó | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
celkem 8 200 mrtvých a 5 000+ zraněných | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Původ války vycházel z nespokojenosti mnoha šlechticů a mladých samurajů s nakládáním šógunátu s cizinci během otevírání Japonska západnímu světu v dekádě předcházející válce. Zvyšující se vliv Západu v ekonomice vedl k úpadku, podobně jako v asijských koloniích Západu. Spojenectví západních samurajů, především z knížectví Čóšú, Sacumy a Tosy, a dvorských úředníků si zajistilo kontrolu císařského dvora a ovlivňovalo mladého císaře Meidži. Vládnoucí šógun Jošinobu Tokugawa si uvědomil bezvýchodnost své situace a vzdal se svých politických pravomocí ve prospěch císaře. Doufal, že tímto krokem zachová svůj rod s příslibem možné účasti na budoucí vládě.
Nicméně vojenské přesuny císařských oddílů, stranické násilí v Edu a císařský dekret prosazený Sacumou a Čóšú a rušící rod Tokugawa přinutil Jošinobua Tokugawu zahájit vojenské tažení na obsazení císařova dvora v Kjótu. Válečné štěstí se přiklonilo na stranu menší, ale relativně modernizované císařské strany a po sérii bitev vrcholící pádem Eda se šógun vzdal. Ti, kdo zůstali věrní rodu Tokugawa, uprchli do severního Honšú a později na Hokkaidó, kde založili Republiku Ezo. Porážka v bitvě o Hakodate zlomila jejich odpor a císař tak získal svrchovanou vládu nad celým Japonskem, čímž byla ukončena vojenská fáze reforem Meidži.
Během konfliktu bylo mobilizováno okolo 120 000 mužů, z nichž padlo asi 3 500.[1] Nakonec vítězná císařská frakce opustila svůj záměr vyhnat cizince z Japonska a místo toho přijala politiku pokračující modernizace s důrazem na možné budoucí přehodnocení nerovných dohod se západními mocnostmi. Na naléhání Takamoriho Saigóa, prominentního vůdce císařské strany, byla tokugavským stoupencům prokázána shovívavost a mnoha vedoucím osobám šógunátu byly později uděleny posty v nové vládě.
Válka Bošin svědčila o pokročilém stádiu modernizace, které Japonsko již dosáhlo, když využilo a sledovalo úroveň vývoje podobnou industrializovaným západním státům, ale s odmítnutím Západem vnuceného volného obchodu, který by podlomil jeho ekonomiku, vysokého stupně angažování západních zemí, především Velké Británie a Francie, v domácí japonské politice a poměrně bouřlivého zavedení císařské moci. Po čase byla válka Japonci a ostatními, kdo pokládají reformy Meidži za „nekrvavou revoluci“ i přes počet ztrát, zromantizována.