Transplantace ledvin
chirurgická operace, při níž je jedinci transplantována cizí ledvina / From Wikipedia, the free encyclopedia
Transplantace ledvin je indikována u pacientů, u nichž dochází k chronickému renálnímu selhání. Ledvina může pocházet od zemřelého nebo žijícího dárce. V případě žijícího dárce může jít o transplantaci od příbuzného nebo nepříbuzného dárce.
Pokud jsou pacienti považováni za vhodné kandidáty k transplantaci, mohou být zařazeni na čekací listinu, aby obdrželi ledvinu od zemřelého dárce.[1] Novou ledvinu mohou získat rychle, ale také na ni mohou čekat mnoho let; ve Spojených státech je průměrná čekací doba tři až pět let.[2] Při transplantaci se nová ledvina většinou umístí do podbřišku. Pacientovi obvykle zůstávají původní ledviny, pokud není medicínský důvod k jejich odebrání.[1]
Lidé, kteří mají transplantovanou ledvinu, obecně žijí déle než lidé s chronickým renálním selháním, kteří docházejí na dialýzu, a také mohou mít vyšší kvalitu života. Příjemci transplantované ledviny však berou imunosupresiva, aby jejich tělo novou ledvinu neodmítalo.[1] Dlouhodobá imunosuprese je však vystavuje vyššímu riziku infekcí a rakoviny.[3]
První úspěšná transplantace ledviny byla provedena v roce 1954 týmy amerických chirurgů Josepha Murraye a Hartwella Harrisona. Murray byl za svou práci oceněn v roce 1990 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.[4] V roce 2018 bylo celosvětově provedeno asi 95 479 transplantací ledvin, z nichž 36 % pocházelo od žijících dárců.[5]