Technika
způsob nebo metoda, kterou je prováděna nějaká aktivita / From Wikipedia, the free encyclopedia
Slovo Technika pochází z řeckého slova τεχνη/techné, jehož význam je blízký slovům dovednost, řemeslo nebo umění. Technika může v češtině znamenat:[1]
- souhrnné označení pro nástroje, zařízení a postupy, které se používají při práci, nejčastěji při výrobě (např. manipulační technika, řezací technika, obráběcí technika)
- souhrnné označení pro stroje využívané při určité činnosti (např. vojenská technika, těžká technika)
- způsob nebo postup provádění určité činnosti (např. taneční technika, technika barvení, technika mluvení, řemeslné techniky)
- získaná odborná dovednost člověka (např. fotbalová technika)
Přetrvává i používání prvního významu v širším pojetí jakožto celých oborů[2] realizujících aplikace poznatků přírodních věd[3] v průmyslu, dopravě apod. (elektrotechnika, Ústav technické a experimentální fyziky).
Školní předmět na základních nebo středních školách, který se technikou (v prvním a druhém významu) zabývá, se nazývá Technická výchova. Vysoké školy zabývající se technickými obory se dříve souhrnně označovaly jako polytechnika, slovo technika často mají ve svém názvu i v současnosti (České vysoké učení technické).