Stoletá válka
série válečných konfliktů mezi Anglií a Francií z let 1337 až 1453 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337–1453. Válka oficiálně začala, když francouzský panovník Filip VI. z Valois zabavil anglickému králi Eduardovi III. jeho državy ve Francii, konkrétně vévodství Guyenne na jihozápadě Francie a v hrabství Ponthieu na severu Francie.[1] Jako záminka, která Angličanům umožnila válku vyhlásit, jim posloužilo to, že Francouzi odmítli uznat nárok anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn po tom, co o pár let dříve vymřela hlavní francouzská královská dynastie.[2] Rovněž argumentovali problémy ve Flanderském hrabství, které sice bylo významným anglickým obchodním partnerem, ale francouzský král tam měl značný vliv, neboť flanderský hrabě byl leníkem francouzského panovníka.[3] Zároveň Angličanům vadila francouzská podpora Skotska, které přitom bylo již delší dobu v konfliktu s anglickou monarchií.[4]
Tzv, "stoletá válka" skončila tím, že s výjimkou Calais a Normanských ostrovů Angličané ztratili všechna francouzská území, která před válkou vlastnili.[5]
Samotné označení (tj. stoletá válka) pochází z 19. století. Je odvozeno od faktu, vycházíme-li z oficiální datace, že válka trvala fakticky celých 116 let.[6] Nešlo však o nepřetržitý sled bojových akcí, ale o střídavá období prudkých bojů následovaná roky příměří, což je ostatně pro středověké války relativně typické.[7][8] Z toho důvodu bývá válka často členěna na několik fází. Jedno z nejvíce používaných členění je na 3 hlavní fáze, které jsou ohraničeny několika významnými mezníky.[9]
Pro české dějiny je válka známa například i tím, že jako její součást proběhla roku 1346 bitva u Kresčaku, kde na straně Francie bojoval český král Jan Lucemburský. Bitva skončila vítězstvím Anglie a smrtí Jana Lucemburského, kterého následně na českém trůně vystřídal jeho syn Karel.