Sebevědomí (sociální psychologie)
vědomí sama sebe, důvěra ve vlastní schopnosti a síly / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sebevědomí je sociálně psychologický pojem, skládající se ze dvou slov, které vyjadřují jeho význam, a to vědomí si vlastní ceny. Definice sebevědomí, by mohla znít: „Sebevědomí je vědomí vlastní ceny …přesvědčení, že člověk jedná správně, vhodně a účinným způsobem.… stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti, beze stop podceňování nebo nadutosti“.[1]
Definuje, jaký postoj má člověk k sobě samému, co prožívá, co cítí a jaké má potřeby. Sociální psychologie se zabývá vlivem určitých faktorů na sebevědomí a jak ovlivňuje sebevědomí nás samotné, ostatní jedince a celé okolí. Ptáme se, z jakého důvodu mají někteří lidé menší, nebo naopak větší sebevědomí než jiní, a čím je to způsobeno. Se sebevědomím se člověk nerodí, ale pěstuje si jej od narození a u každého jedince je projev sebevědomí individuální.
„ …psychologická analýza sebesystému je v současné sociální psychologii velmi diferencovaná a málo přehledná … já se prezentuje jako mnohovrstevnatý a komplexní fenomén a jeho reflexe málokdy respektuje logické třídění“.[2]
V životě se normálně setkáváme s pojmy sebepojetí, sebedůvěra, sebejistota, sebevědomí, sebeúcta apod. Tyto termíny používají běžně i odborníci, ale jejich význam vlastně není zcela přesně určen. V podstatě neexistují přesné definice, které by tyto pojmy přesně vystihly.
Sebevědomí úzce souvisí i se sebehodnotou. V podstatě s tím, jak člověk dokáže ocenit sám sebe. „Pocit či vědomí vlastní hodnoty je komplexní charakteristika, která jde jen obtížně vysvětlovat z dílčích aspektů vlastního sebehodnocení. Je těsně provázána s morálními normami, celkovou hodnotovou orientací a se smyslem vlastního života“.[1]