Roztroušená skleróza
autoimunitní onemocnění centrální nervové soustavy / From Wikipedia, the free encyclopedia
Roztroušená skleróza (zkráceně RS, latinsky: sclerosis multiplex, anglicky: Multiple sclerosis, zkráceně MS) je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu (mozek a míchu), čímž způsobuje demyelinizaci (rozpad myelinových pochev).[3] Nemoc postihuje zejména mladé dospělé (od 20 do 40 let)[1] a její výskyt je častější u žen (přibližně v poměru 2:1).[4][5] Její prevalence se pohybuje v rozmezí od 2 do 150 pacientů na 100 000 obyvatel.[2] Onemocnění popsal v roce 1868 jako první Jean-Martin Charcot.[6]
Roztroušená skleróza | |
---|---|
Časový vývoj obrazu roztroušené sklerózy na T1 vážených snímcích z magnetické rezonance v měsíčních intervalech. Světlé skvrny indikují aktivní poškození (léze) | |
Klasifikace | |
MKN-10 | G35. |
MeSH | D009103 |
Statistické údaje – obě pohlaví[1][2] | |
Prevalence | 2–150 / 100 000 ob. |
Maximum výskytu | 20–40 let |
Klinický obraz | |
Postižený systém | centrální nervová soustava |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
RS ovlivňuje schopnost nervových buněk (neuronů) v mozku a míše spolu vzájemně komunikovat. Nervové buňky spolu komunikují prostřednictvím vysílání nervových vzruchů přes dlouhé neuronové výběžky axony (neurity), které jsou obaleny v izolační látce nazývané myelin. Ten významně urychluje vedení nervového vzruchu a zabraňuje jeho přenosu na okolní vlákna a struktury. Je bezpodmínečně nutný ke správné funkci centrální nervové soustavy. Při RS napadá imunitní systém myelin a ničí jej. To v důsledku znamená, že axony již nadále nejsou schopny účinně přenášet nervové vzruchy.[3] Slovo skleróza (z řeckého skleros, tj. tuhý) v názvu nemoci odkazuje ke zjizvením v bílé hmotě.[6] Ta vznikají v místech zánětlivých ložisek (odborně plaků či lézí), kde již zánět odezněl. Slovo roztroušená pak naznačuje, že RS může vytvořit více ložisek. Přestože o procesech, které se podílejí na rozvoji choroby, je známo mnoho, samotná příčina vzniku onemocnění je stále neznámá. Mezi teorie etiopatogeneze patří genetické vlivy či infekce. Během studií došlo i k odhalení různých rizikových faktorů prostředí.[3][7]
U roztroušené sklerózy se mohou vyskytnout prakticky jakékoliv neurologické symptomy, které často přecházejí ve fyzickou a kognitivní invaliditu[3] a neuropsychiatrické poruchy.[8] RS se podle průběhu dělí na benigní a maligní. První zmíněný je charakterizován malým množstvím atak s minimálními následky, druhý pak těžkými záchvaty a rychlým nárůstem invalidity.[9] Hlavní dělení RS zná čtyři základní formy nemoci: relaps-remitentní, sekundárně progresivní, primárně progresivní a relabující-progresivní.[9][10] Mezi záchvaty mohou symptomy zcela vymizet, avšak i přesto často přetrvávají, zejména v případě pokročilejších stádiích nemoci, neurologické potíže.[10]
Pro roztroušenou sklerózu neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léky se zaměřují především na zmírnění obtíží, předcházení nových atak, zpomalení progrese onemocnění a zabránění invalidity (symptomatologická léčba).[3] Střední délka života je u pacientů s RS téměř stejná jako u populace bez RS.[11]