Partikulární katolické církve a liturgické obřady
From Wikipedia, the free encyclopedia
Partikulární církev či místní církev (latinsky ecclesia particularis) je církevní společenství věřících v čele s biskupem (nebo jeho obdobou), jak je definováno katolickým kanonickým právem a eklesiologií. Liturgický obřad, soubor liturgií vycházejících ze společného historického nebo regionálního kontextu, závisí na partikulární církvi, k níž biskup (nebo jeho ekvivalent) patří. „Partikulární církev“ se tedy vztahuje k instituci a „liturgický obřad“ k jejím liturgickým zvyklostem.
Existují dva druhy partikulárních církví:
- Autonomní partikulární církev sui iuris: seskupení partikulárních církví s odlišnou liturgickou, duchovní, teologickou a kanonickou tradicí.[1] Největší takovou autonomní partikulární církví je latinská církev. V čele ostatních 23 východních katolických církví stojí biskupové, z nichž někteří jsou titulováni jako patriarchové nebo vyšší arcibiskupové. V tomto kontextu jsou deskriptory autonomní (řecky αὐτόνομος, romanizovaně autónomos) a sui iuris (latinsky) synonymní a znamenají „vlastního práva“.
- Místní církev: diecéze (nebo eparchie), v jejímž čele stojí biskup (nebo jeho ekvivalent), obvykle shromážděná v rámci národního uskupení pod biskupskou konferencí. Existují však i jiné formy, včetně apoštolských vikariátů, apoštolských prefektur, vojenských ordinariátů, osobních ordinariátů, osobních prelatur a územních opatství.[2]
Liturgické obřady jsou také dvojího druhu:
- Liturgický obřad: liturgický obřad závislý na tradici autonomní církve sui iuris. Katolické liturgie se obecně dělí na latinské liturgické obřady latinské církve a různé východní katolické liturgie ostatních 23 církví sui iuris.
- Katolický řádový liturgický ritus: varianta liturgického obřadu výjimečně závislá na konkrétním řeholním řádu.