Muhammad VIII. al-Amin
From Wikipedia, the free encyclopedia
Muhammad VIII. al-Amin, taktéž nazývaný jako Lamine Bej (4. září 1881 – 30. září 1962) (arabsky الأمين باي بن محمد الحبيب, al-Amīn Bāy bin Muhammad al-Ḥabīb) byl poslední tuniský beg (bej). Vládl od 15. května 1943 do 20. března 1956. Později se stal králem, první hlavou nezávislého Tuniska roku 1956. Sesazen byl v roce 1957. Jeho otcem byl Mohamed VI. al-Habib, taktéž tuniský bej.[1]
Muhammad VIII. | |
---|---|
tuniský bej, tuniský král | |
portrét Muhammada VIII. | |
Doba vlády | 1943–1956 (jako král do roku 1957) |
Úplné jméno | Muhammad VIII. al-Amin, Lamine Bej |
Narození | 4. září 1881 Kartágo, Francouzský protektorát Tunisko |
Úmrtí | 30. září 1962 (ve věku 81 let) Tunis, Tunisko |
Předchůdce | Muhammad VII. al-Munsif jako tuniský bej |
Nástupce | úřad zanikl Habíb Burgiba jako prezident Tuniska |
Potomci | Husajn Bej |
Otec | Muhammad VI. al-Habib |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Muhammad se stal vládcem po sesazení jeho bratrance Muhammada VII. al-Munsifa Francií kvůli obvinění ze spolupráce s vichisty. Vyhlásil nezávislost Tuniska 20. března 1956 a stal se tuniským králem s titulem Jeho Veličenstvo. 25. července byl sesazen a z Tuniska se stala republika. Prezidentem se stal Habíb Burgiba.
Nikdy se nevzdal práva na trůn. Zemřel v Tunisu.