Monte-Carlo Rolex Masters 2024
From Wikipedia, the free encyclopedia
Monte-Carlo Rolex Masters 2024 byl mužský tenisový turnaj hraný na profesionálním okruhu ATP Tour v Monte Carlo Country Clubu. Stý sedmnáctý ročník Monte-Carlo Masters probíhal mezi 7. a 14. dubnem 2024 ve francouzském příhraničním městě Roquebrune-Cap-Martin u Monte Carla na antukových dvorcích.[1][2]
Monte-Carlo Rolex Masters 2024 | |
---|---|
Areál Country Clubu na Azurovém pobřeží | |
Datum | 7.–14. dubna 2024 |
Ročník | 117. |
Místo | Monte Carlo, Monako |
Dějiště | Monte Carlo Country Club Roquebrune-Cap-Martin, Francie |
Kategorie | ATP Tour Masters 1000 |
Dotace | 6 410 670 EUR |
Prize money | 5 950 575 EUR |
Ředitel | David Massey |
Soutěže | 56 dvouhra / 28 čtyřhra |
Povrch | antuka / venku |
Vítězové | |
mužská dvouhra | |
Stefanos Tsitsipas | |
mužská čtyřhra | |
Sander Gillé / Joran Vliegen | |
Monte-Carlo Rolex Masters | |
Turnaj dotovaný 6 410 670 eury patřil do kategorie ATP Tour Masters 1000.[2] Popatnácté se generálním sponzorem stala švýcarská hodinářská společnost Rolex. V rámci kategorie Masters 1000 se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravila přidělení bodů a počet startujících. Do soutěže dvouhry a čtyřhry nastoupil počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body byly přiděleny podle kategorie Masters 1000.[1][2]
Nejvýše nasazeným singlistou se opět stal první tenista světa Novak Djoković ze Srbska. Jako poslední přímý účastník do dvouhry – po odhlášení Ruusuvuoriho – nastoupil 47. hráč žebříčku Miomir Kecmanović také ze Srbska.[3][4][1] V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[5]
Jedenáctý singlový titul na okruhu ATP Tour vybojoval 25letý Řek Stefanos Tsitsipas. Zvítězil tak na třetím Mastersech, když dva předchozí triumfy v této sérii dosáhl také v Monte-Carlu. V otevřené éře se stal pátým monackým šampionem s alespoň třemi tituly.[6][7] V následné klasifikaci se vrátil do první světové desítky. Čtyřhru ovládli Belgičané Sander Gillé s Joranem Vliegenem, kteří získali osmé individuální trofeje ze čtyřhry ATP, znamenající první kariérní Masters.[8]