Krátkozrakost
oční vada / From Wikipedia, the free encyclopedia
Krátkozrakost (odborně myopie, z lat. myopia, resp. řeckého mυωπία) je oční refrakční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou lidského oka sbíhají už před sítnicí, a na sítnici tak nevzniká ostrý obraz. Hlavním příznakem myopie je neostré vidění do větší vzdálenosti. Většinou je příčinou příliš velké (dlouhé) oko, méně často je vada způsobena zvýšenou lomivostí optického aparátu oka. Špatná schopnost vidění do dálky (a naopak dobré vidění na blízko) vedla k označení „krátkozrakost“.
Prostá krátkozrakost bývá plně řešitelná korekcí rozptylnými brýlemi nebo kontaktními čočkami (případně ji lze operativně odstranit), těžká krátkozrakost (myopia gravis) se ale pojí s vyšším rizikem makulární degenerace, odchlípení sítnice a šedého či zeleného zákalu. Myopie je také často provázena astigmatismem.
Krátkozrakost je celosvětově nejčastější oční vadou (nepočítáme-li přirozenou vetchozrakost), odhaduje se že je jí různou měrou postiženo na 1,5 miliardy lidí (více než pětina populace). Míra výskytu se ale velmi liší podle lokality – u dospělých se pohybuje od 15 % až téměř do 50 %.
Myopie se zpravidla objeví v dětském (školním) věku, s růstem se zhoršuje a po dosažení dospělosti se její rozvoj zastaví. Rozvoj krátkozrakosti u jednotlivce je dán kombinací více faktorů, mezi něž patří dědičnost, trávení času v umělém osvětlení nebo dlouhodobé zrakové soustředění na blízko (při práci, čtení, hraní her apod.).[1] V jistém smyslu jde o civilizační chorobu, vzhledem k nárůstu jejího výskytu mezi dětmi se někdy hovoří až o epidemii krátkozrakosti. Může souviset s pokleslými očními víčky (ptózou).