Kozáci
etnikum jihu východoslovanské oblasti, také specifická vojenská jízdní jednotka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kozáci jsou převážně východoslovanské pravoslavné svazy svobodných obyvatel, zemědělců a válečníků pocházející z ukrajinských a jihoruských stepí.[1][2] Historicky šlo o polokočovné a polovojenské obyvatelstvo, které žilo pod jmenovitou suzerenitou různých východoevropských států té doby. Za vojenskou službu jim byla umožněna velká míra samosprávy. Kozáci byli zvláště známí držením demokratických tradic.
Obývali řídce osídlené oblasti v povodí řek Dněpr, Don, Těrek a Ural a sehráli důležitou roli v historickém a kulturním vývoji Ukrajiny i Ruska.[3]
Vládci polsko-litevské unie a ruské říše obdařili kozáky jistými zvláštními výsadami výměnou za vojenskou povinnost sloužit v nepravidelných jednotkách (většinou jezdectvu). Různé kozácké skupiny byly organizovány podél vojenských hranic s velkými autonomními skupinami nazývanými kozácké vojsko. Každé vojsko mělo území sestávající z přidružených vesnic zvaných stanice. Existovala řada regionálních kozáckých svazů či vojsk, z nichž nejvýznamnější byli záporožští, donští, kubáňští a těrečtí kozáci. Vůdce kozáckého svazu se nazývá ataman.
Kozácký způsob života přetrvával do 20. století, ačkoli rozsáhlé společenské změny ruské revoluce narušily kozáckou společnost stejně jako kteroukoli jinou část Ruska; mnoho kozáků po vzniku Sovětského svazu odešlo do jiných částí Evropy, zatímco jiní zůstali a asimilovali se do komunistického státu. Soudržné jednotky založené na kozácích byly organizovány a během druhé světové války bojovaly na straně Německa i SSSR.
Po druhé světové válce Sovětský svaz kozácké jednotky v sovětské armádě rozpustil a mnoho kozáckých tradic bylo během Stalinovy vlády a jeho nástupců potlačeno. Za éry perestrojky na konci 80. let se potomci kozáků přestěhovali, aby oživili své národní tradice. V roce 1988 Sovětský svaz přijal zákon, který umožňuje znovuobnovení bývalých kozáckých vojsk a vytvoření nových. Během 90. let 20. století mnoho regionálních úřadů souhlasilo s předáním některých místních administrativních a policejních povinností svým kozáckým předákům.
Při sčítání lidu v Rusku roku 2002 se 140 028 lidí přihlásilo ke kozácké národnosti, zatímco při sčítání v roce 2010 se za kozáky označilo 67 573 lidí. S kozáckou kulturní identitou se po celém světě spojuje 3,5 až 5 milionů lidí, někteří chápou kozáctvo jako nezávislé etnikum (Kozáci s velkým „K“). Kozácké organizace působí v Rusku, Kazachstánu, na Ukrajině, v Bělorusku a ve Spojených státech amerických.