Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV.
dopis / From Wikipedia, the free encyclopedia
Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmedovi IV. je údajný dopis, kterým záporožští kozáci odpověděli v roce 1676 osmanským Turkům na výzvu, aby se jim vzdali. Na květnatou výzvu odpověděli kozáci vedení atamanem Ivanem Sirkem parodií, v níž převedli sultánovu složitou titulaturu do urážek a vulgárních slovních hříček.
Událost je zpochybňována a dopis pokládán za lidovou fikci – důvodem je především množství variant, zařazených do různých let (1600, 1619, 1620, 1667 – nejpravděpodobnější, 1696, 1713 atd.), připisovaných různým osobám (nejčastěji ataman Zacharčenko nebo Ivan Sirko) a adresovaných různým sultánům (Osman II., Murad IV., Ahmed II., Mehmed IV. – nejpravděpodobnější). Může však jít o skutečný dokument, pozměněný lidovým podáním.
Celou událost zpracoval malíř Ilja Repin na obrazu z let 1880–1891. Tato olejomalba o rozměrech 203 × 358 cm, pojatá jako monumentální studie smíchu, je umístěna ve Státním ruském muzeu v Petrohradu. Repin byl příběhem o dopise fascinován, o kozácích řekl: „Vše, co o nich napsal Gogol, je pravda. Boží lid! Nikdo na světě nežije v tak hluboké svobodě, rovnosti a bratrství.“
Literárně tuto epizodu zpracoval francouzský spisovatel polského původu Guillaume Apollinaire v básni Réponse des Cosaques zaporogues au sultan de Constantinople, publikované roku 1913 jako součást delšího lyrického díla La Chanson du mal-aimé („Píseň nemilovaného“) ve sbírce Alcools („Alkoholy“).