Komplementární architektura
hnutí v rámci současné architektury / From Wikipedia, the free encyclopedia
Komplementární architektura je hnutí současné architektury zdůrazňující komplexní porozumění kontextu a snahu přispívat k životnímu prostředí tak, aby zlepšovala nebo zdůrazňovala jeho již existující kvality. K hlavním rysům komplementární architektury patří udržitelnost, altruismus, kontextualismus, endemismus a navazování na specifický regionální designový jazyk.[1] Termín poprvé použil česko-australský architekt Jiří Lev v Manifestu komplementární architektury (formulován v roce 2015) v reakci na rostoucí dopad globalizovaných designových trendů a jejich malou citlivost k místnímu kontextu. Slovo komplementární má kořeny v latině s významem úplnost či doplnění.[2]
Komplementární architektura vychází z místních vzorů a designových jazyků. Designový jazyk představuje soubor víceméně formalizovaných pravidel zacházení s formami, které vyplývají z praktických řešení vyvinutých v průběhu času místní kulturou na základě přírodních podmínek.[3] Designovým jazykem v architektuře je soubor geometrických (formálních) a materiálových standardů používaných v budovách a jiných umělých strukturách, tradičně vyplývající z místních materiálů a jejich fyzikálních vlastností.[4]
Komplementární architektura interpretuje vitruvianskou triádu pro současné použití, propojuje trvanlivost (firmitas) s aspekty širší udržitelnosti, užitečnost (utilitas) s altruismem a službou společnosti a individuální krásu (venustas) s harmonií v širším kontextu, zastřešující regionální identitu a ducha místa.