příslušník starověké těžké jízdy / From Wikipedia, the free encyclopedia
Katafrakt (řeckyκατάφρακτος, katafraktos; latinskyclibanarius nebo cataphract(ari)us; středoperskygrivpanvar) byl těžce ozbrojený a obrněný jezdec, původně užívaný Parthy a Sásánovci, poté i pozdní Římskou a následnou Byzantskou říší. Tyto jednotky byly pokládány za jezdeckou elitu starověku;[1] ve středověké byzantské armádě byli katafrakti, zejména od dob NikeforaII. Foky (60.léta 10. století), počítáni za hlavní útočnou sílu.