Jan Hus
český římskokatolický kněz, reformátor a kazatel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Hus (kolem roku 1370 pravděpodobně Husinec[1][2] – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho.
Mistr Jan Hus | |
---|---|
reformátor církve | |
Dřevoryt z knihy Jan Hus et Hieronymus von Prag, Historia et monumenta, Norimberk, 1558 | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Arcidiecéze | pražská |
Sídlo | Praha |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1400 |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Země | České království České království |
Datum narození | 1371 |
Místo narození | Husinec, České království České království |
Datum úmrtí | 6. července 1415 (ve věku 43–44 let) |
Místo úmrtí | Kostnice, Diecéze kostnická, Svatá říše římská Svatá říše římská |
Příčina úmrtí | upálení na hranici |
Místo pohřbení | Rýn |
Národnost | česká |
Povolání | spisovatel, teolog, kněz, kazatel, pedagog |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Podpis | |
Citát | „Proto, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“ |
Svatořečení | |
Svátek | 6. července |
Uctíván církvemi | starokatolická církev, pravoslavná církev |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej (1411). Přesto se Hus v listopadu 1414 dostavil na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení.
K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více než 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců.
V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění[3] však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve.[4] Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie (nauka o církvi) je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo.[5]
Den Husova upálení, 6. červenec, se stal českým státním svátkem. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským)[6] uctívá česká starokatolická církev[7][8] a pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).[9] Pro Církev československou husitskou je výročí jeho smrti fakticky největším svátkem.