Io (měsíc)
měsíc planety Jupiter / From Wikipedia, the free encyclopedia
Io je jedním z měsíců planety Jupiter, nejvnitřnější ze skupiny měsíců objevených Galileem. S průměrem 3642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc ve sluneční soustavě. Pojmenován byl na základě řecké mytologie po Íó – Héřině kněžce, která se stala milenkou vládce bohů Dia (v římské mytologii byl jeho ekvivalentem Jupiter).
Io | |
---|---|
Io ve skutečných barvách na snímku pořízeném sondou Cassini | |
Identifikátory | |
Typ | měsíc |
Označení | Jupiter I |
Objeveno | |
Datum | 7. ledna 1610 (Galileo) |
Objevitel | Galileo Galilei Simon Marius |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 421 700 km 0,002819 au |
Výstřednost | 0,0041 |
Periapsida | 420 000 km (0,002807 AU) |
Apoapsida | 423 400 km (0,002830 AU) |
Perioda (oběžná doba) | (152 853,5047 s) 1,769137786 d |
Orbitální rychlost | |
- minimální | 17,263 km/s km/s |
- průměrná | 17,334 km/s km/s |
- maximální | 17,406 km/s km/s |
Sklon dráhy | |
- k ekliptice | 2,21° |
- ke slunečnímu rovníku | 0,05° |
Mateřská hvězda | Jupiter |
Fyzikální charakteristiky | |
Rovníkový průměr | 3642,6 km (3660,0×3637,4×3630,6) km (0,286 Země) |
Povrch | 41 910 000 km² (0,082 Země) |
Objem | 2,53×10 km³ (0,023 Země) |
Hmotnost | 8,9319×1022 kg (0,015 Země) |
Průměrná hustota | 3,528 g/cm³ |
Gravitace na rovníku | 1,79 m/s² (0,183 G) |
Úniková rychlost | 2,6 km/s |
Rychlost rotace | 271 km/h (na rovníku) |
Sklon rotační osy | 0° |
Povrchová teplota | |
- minimální | 90 K |
- průměrná | 130 K |
- maximální | 2000 K |
Charakteristiky atmosféry | |
Složení atmosféry | oxid siřičitý 90 % |
Na povrchu měsíce se nachází více než 400 aktivních sopek, což z Io činí geologicky nejaktivnější těleso sluneční soustavy.[1][2] Extrémní vulkanická aktivita je výsledkem silných slapových jevů způsobených vlivem Jupitera, Europy a Ganymedu. Slapové síly působící na celý měsíc vyvolávají tření, kvůli němuž se jeho plášť zahřívá.[3] Erupce na povrchu vytvářejí oblaka síry a oxidu siřičitého, která dosahují výšky až 500 km. Povrch pokrývá více než sto hor vzniklých vyzdvižením částí kůry vlivem extrémní komprese silikátového pláště. Některé sahají výše než Mount Everest, nejvyšší pozemská hora.[4] Na rozdíl od většiny měsíců ve vnější sluneční soustavě (které mají tlustou vrstvu ledu) se Io skládá převážně ze silikátových hornin obklopujících roztavené železné či síroželeznaté planetární jádro. Pro většinu povrchu měsíce jsou charakteristické rozsáhlé pláně, jejichž zvláštní zbarvení způsobuje síra nebo zmrzlý oxid siřičitý.
Povrchový vulkanismus je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů na Io. Sopečná mračna a lávové proudy neustále přetvářejí povrch měsíce včetně jeho zbarvení, které většinou vlivem sloučenin síry nabývá různých odstínů červené, žluté, bílé, černé i zelené. Velké množství lávových proudů, několik z nich delších než 500 km, také přispívá k rychlým změnám vzhledu povrchu. Při pohledu z vesmíru povrch měsíce připomíná povrch pizzy. Sopečné erupce stále doplňují materiál do slabé atmosféry Io a druhotně i do rozsáhlé magnetosféry Jupiteru.
Měsíc Io sehrál významnou roli v rozvoji astronomie v 17. a 18. století. Poprvé ho spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru spatřil již v roce 1610 Galileo Galilei. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkova heliocentrického modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových pohybových zákonů a první měření rychlosti světla.[5] Až do konce 19. století zůstával Io pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2, které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí impaktními krátery. V 90. letech a na začátku roku 2000 kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda Galileo, což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce. Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku 2007 pomocí přeletu sondy New Horizons.