Globální povrchová teplota
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ve vědách o Zemi se globální povrchová teplota (GST), někdy se označuje jako globální průměrná povrchová teplota (GMST) nebo globální průměrná povrchová teplota) vypočítává zprůměrováním teplot moře a pevniny. V historii Země se střídala období globálního ochlazování a globálního oteplování.
Ke stanovení globální povrchové teploty se používá povrchová teplota moře SST (1 mm až 20 metrů pod povrchem oceánu) a teplota vzduchu při povrchu NSAT (1,25 až 2 metry nad povrchem souše).
Série spolehlivých měření globální teploty začaly v letech 1850–1880. Do roku 1940 se průměrná roční teplota zvyšovala, ale v letech 1940–1975 byla relativně stabilní. Od roku 1975 se zvyšovala zhruba o 0,15 °C až 0,20 °C za desetiletí, a to nejméně o 1,1 °C nad úroveň z roku 1880.[1] Současná roční globální povrchová teplota je přibližně 15 °C,[2] i když měsíční teploty se mohou pohybovat téměř o 2 °C nad nebo pod touto hodnotou.[3]
Hladiny moří během 4,6 miliardy let trvající historie Země prudce stoupaly i klesaly. Nedávný globální vzestup mořské hladiny, způsobený zvyšující se globální povrchovou teplotou, však překročil průměrnou rychlost posledních dvou až tří tisíc let (ale zdaleka nedosahuje rychlosti vzestupu po konci doby ledové)[zdroj?]. Pokračování nebo zrychlení tohoto trendu způsobí významné změny na světových pobřežích.