Eleonora Akvitánská
From Wikipedia, the free encyclopedia
Eleonora Akvitánská (francouzsky Aliénor d'Aquitaine, anglicky Eleanor of Aquitaine; asi 1122/1124? Bordeaux – 31. března/1. dubna 1204? Poitiers) byla akvitánská vévodkyně, francouzská a anglická královna. Byla dědičkou rozsáhlého akvitánského vévodství na jihozápadě Francie, které se na tři staletí stalo jedním z hlavních předmětů sporů mezi Francií a Anglií.
Eleonora Akvitánská | |
---|---|
vévodkyně akvitánská, královna Francie a Anglie | |
Nákres Eleonořiny pečeti | |
Narození | 1122/1124? |
Úmrtí | 31. března/1. dubna 1204 Klášter Fontevrault |
Pohřbena | Klášter Fontevrault |
Manželé | Ludvík VII. Francouzský Jindřich II. Plantagenet |
Potomci | Marie Francouzská Alix Francouzská Vilém z Poitiers Jindřich Mladík Matylda Anglická Richard I. Lví srdce Geoffroy II. Bretaňský Jan Bezzemek Eleonora Anglická Johana Anglická |
Dynastie | Ramnulfidové |
Otec | Vilém X. Akvitánský |
Matka | Eleonora ze Châtelleraultu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eleonora se vévodkyní akvitánskou a hraběnkou z Poitiers stala roku 1137 smrtí svého otce Viléma X. Akvitánského. Sňatkem s Ludvíkem VII. se stala nejprve královnou Francie (1137–1152), s manželem se zúčastnila druhé křížové výpravy do Svaté země a poté došlo k rozluce manželství. Záhy se vdala za vévodu normandského Jindřicha Plantageneta, který roku 1154 získal anglickou korunu a Eleonora se stala anglickou královnou. Později podněcovala své syny z druhého manželství ke vzpouře proti jejich otci. Proto ji Jindřich II. držel řadu let v domácím vězení. Po smrti manžela r. 1189 je propuštěna svým synem, novým králem Richardem Lvím srdcem, kterého pak v jeho nepřítomnosti zastupovala. Ve vysokém věku se dočkala vlády dalšího svého syna Jana Bezzemka (1199) a poslední léta strávila v klášteře Fontevrault.
Současníky pohoršovala svým jednáním a byla terčem mnoha pomluv i obdivu. Dochoval se její bohatě ilustrovaný žaltář,[1] kde je zpodobněna v pozici pokorné donátorky.