Žmuďské knížectví
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Žmuďské nebo Žemaitské knížectví (litevsky Žemaičių seniūnija, žemaitsky Žemaitėjės seniūnėjė, polsky Księstwo żmudzkie), zkráceně Žmuď, Žemaitsko, je někdejší samostatný kmenový stát v Pobaltí a později správní jednotka Litevského velkoknížectví. Hlavním městem bylo Raseiniai. Žmuď je vlastí národa Žemaitů (Žmuďanů), určité podskupiny Litevců hovořících litevským nářečím. Žemaitija v překladu znamená „dolní země“ a je protikladem vůči Aukštaitiji, „horní zemi“, která byla od 11. století jádrem formování litevského státu.
Žmuďské knížectví Žemaitėjės seniūnėjė Žemaičių seniūnija Księstwo żmudzkie Ducatus Samogitiae
| |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha |
23 300 km² | ||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
238 200 (rok 1790) | ||||||
Státní útvar | |||||||
Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví (1251–1569) Polsko-litevská unie Polsko-litevská unie (1569–1795) | |||||||
Vznik |
|||||||
Zánik |
1795 – třetí dělení Polska | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Vládcem nad Žmudí se později stal osobně litevský velkokníže, který zde panoval coby žmuďský kníže, v letech 1422–1441 byl titulován jako stařešina (seniūnas) Žmudi. V každém případě byli pravomoci litevského vládce ve Žmudi omezené. V době panování litevského krále Mindaugase Žmuďané vedli nezávislou zahraniční politiku a dokonce i válku.