Závody ve sportovním lezení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Závodní lezení (užívaná synonyma: sportovní lezení, soutěžní lezení) jsou závody ve sportovním lezení, což je forma volného lezení. Od roku 2020 se sportovní lezení objeví na letních olympijských hrách a od roku 2018 na letních olympijských hrách mládeže. Se závodním lezením se v masovém měřítku začalo v 60. letech 20. století. V Sovětském svazu se již v roce 1960 pořádaly závody v lezení, při nichž se hodnotil čas.[1] První závody v lezení na obtížnost s mezinárodní účastí probíhaly na skalách hlavně ve Francii a Itálii.
Sportovní lezení | |
---|---|
Nadřazené odvětví | |
Horolezectví | |
Disciplíny | |
obtížnost, rychlost, bouldering, ledolezení | |
Vrcholné soutěže | |
Světové hry | 2005 – 2017 |
Rock Master | 1992 – současnost |
MS ve sportovním lezení | 1991 – současnost |
SP ve sportovním lezení | 1989 – současnost |
ME ve sportovním lezení | 1992 – současnost |
Mezinárodní federace | |
Název | IFSC |
Založena | leden 2007 |
Web | ifsc-climbing.org |
Národní svaz | |
Název | Český horolezecký svaz |
Založen | 1993 |
Web | horosvaz.cz |
Světový pohár ve sportovním lezení je pořádán každoročně od roku 1989. Lezecké cesty bývaly vytyčené postupovým jištěním nebo ohraničené páskou, pro závody byly do skály navrtávány nové dosud nelezené cesty, někdy byly také upraveny nebo vysekány nové chyty. Postupně s ohledem na množství lidí, ochranu přírody, stabilní počasí a stále se zvyšující výkonnost lezců se závody přesunuly na umělé stěny. Historie tohoto sportu na území Česka není dosud komplexně zmapována, výsledky lze najít ve starších časopisech (především Montana), s vývojem Internetu pak na stránkách Lezec.cz (první On-line zpravodajství ve světě vůbec – přes mobilní telefonáty s reprezentantem a mistrem světa Tomášem Mrázkem),[2] postupně pak také na stránkách Českého horolezeckého svazu.[3] Videa je možno zhlédnout na stránkách IFSC.TV či na kanálu IFSCchanel na YouTube.
U rychlosti se v posledních letech závodí na tzv. standardní (certifikované) 15metrové (případně i 10metrové) trati. Na této stěně se započítává světový rekord, který v roce 2014 u mužů činil 5,60 sekund, držitelem je Danijil Boldyrev z Ukrajiny. Z žen je držitelkou Julija Kaplinová z Ruska s časem 7,70 sekundy z roku 2015.[4] Některé menší závody probíhají venku (zejména bouldering) až po ty největší i s mezinárodní účastí. V Česku mezi ně patří Petrohradské padání a Mejcup, ve světě je to například Melloblocco v Itálii. Na první světové závody jezdilo i mnoho slavných horolezců. Mezi ně patřil Stefan Glowacz nebo Lynn Hill, postupně však se sportovním lezením přestali a dále se věnovali lezení ve skalách nebo horách.
Postupně (po závodech Sportroccia, 1985–1989) se začalo pořádat také mistrovství světa ve sportovním lezení (od roku 1991) a mistrovství Evropy (od roku 1992), které se střídají zpravidla po dvou letech. Mistrovství Asie je pořádáno každoročně od roku 1993. Mezi další nejvýznamnější závody patří závody třídy Masters jako Arco Rock Master a Mellobloco, kam jsou zváni aktuálně nejlepší lezci. Obdobný systém od národních závodů po mistrovství světa funguje také u závodů juniorů a mládeže (viz Evropský pohár juniorů ve sportovním lezení), nebo u vysokoškolských studentů (viz Akademické mistrovství Evropy ve sportovním lezení).
Mezi nejúspěšnější české závodníky patří Milan Benian, Tomáš Mrázek[5] (obtížnost), Adam Ondra[6] (obtížnost a bouldering), Libor Hroza[7], Jan Kříž (rychlost), Jitka Mázlová, Lucie Hrozová[8], Jiří Pelikán[9] (ledolezení), Martin Stráník[10] (bouldering), Věra Kotasová-Kostruhová[11] (zejména bouldering) a Silvie Rajfová[12] (bouldering).