Zmírňování změny klimatu
opatření, která mají omezit velikost a rychlost dlouhodobých klimatických změn / From Wikipedia, the free encyclopedia
Zmírňování změny klimatu, často také mitigace změny klimatu, jsou opatření, která mají omezit velikost a rychlost dlouhodobých klimatických změn.[1] Z politického hlediska se jedná o konkrétní obsah politiky ochrany klimatu. Zmírňování změny klimatu obecně zahrnuje snížení lidských (antropogenních) emisí skleníkových plynů (SP).[2] Zmírnění může být také dosaženo zvýšením kapacity ukládání uhlíku, například prostřednictvím znovuzalesňování.[2] Mitigace tedy řeší příčiny, naopak adaptace na globální oteplování jsou zaměřeny na jeho důsledky a označují opatření přijatá pro obranu proti jeho možným nebo nevyhnutelným dopadům,[3] např. budováním hrází v reakci na zvyšování mořské hladiny.[4]
Příklady zmírňování zahrnují přechod na nízkouhlíkové zdroje energie, jako jsou obnovitelné zdroje a jaderná energie a rozšiřování lesů a dalších propadů, tak aby se odstranilo větší množství oxidu uhličitého z atmosféry.[2] Emise metanu, které mají velký krátkodobý dopad, lze omezit snížením konzumace mléčných výrobků a masa.[5][6] Významnou roli může také hrát energetická účinnost,[7] například prostřednictvím zlepšení izolace budov.[8] Jiný přístup ke zmírňování změny klimatu je tzv. geoinženýrství.[9]
Téměř všechny země světa jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.[10] Konečným cílem úmluvy je stabilizace atmosférických koncentrací skleníkových plynů na úrovni, která by zabránila nebezpečnému zásahu člověka do klimatického systému.[11] V roce 2010 se smluvní strany dohody shodly, že budoucí globální oteplování by mělo být omezeno pod 2,0 °C vzhledem k předindustriální úrovni.[12] Pařížskou dohodou z roku 2015 to bylo znovu potvrzeno.
Zvláštní zpráva ke globálnímu oteplení o 1,5 °C (z roku 2018) Mezivládní panel pro změnu klimatu zdůraznila výhody udržení globálního oteplování pod touto úrovní a navrhl globální kolektivní úsilí, kterým se mohly řídit Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů.[13] Řešení bez překročení nebo jen s omezeným překročením emisí budou vyžadovat rychlé a dalekosáhlé přechody v oblasti energetiky, zemědělství, ve městech a v infrastruktuře včetně dopravy, budov a průmyslových systémů.[14]
Odhaduje se, že současné politiky by do roku 2100 mohly vést ke globálnímu oteplení o přibližně 2,7 °C,[15] což je výrazně více, než je cíl 2 °C.[16][17] Dosavadní politické a ekonomické reakce zahrnují různé formy stanovení cen uhlíku prostřednictvím uhlíkových daní a obchodování s emisemi uhlíku, snížení dotací na fosilní paliva, přijetí národních závazků a zákonů, dotací na čistou energii, zjednodušených předpisů pro integraci nízkouhlíkové energie a vzdání se financí z fosilních paliv.