Vláda Hanny Suchocké
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vláda Hanny Suchocké byla od 11. července 1992 do 25. října 1993 polská vláda pod vedením Hanny Suchocké utvořená po vyslovení nedůvěry konzervativní vládě Jana Olszewského a neúspěšném pokusu o sestavení vlády Waldemara Pawlaka.[2] Vzhledem k roztříštěnosti tehdejšího Sejmu se jednalo o koalici složenou z celkem 8 politických stran, při čemž vláda musela hledat podporu i u dalších. Jedná se o poslední polskou vládu, na jejímž jmenování se podílel Sejm podle Ústavy Polské lidové republiky. Následujícím vládám již Sejm pouze vyslovoval důvěru.
Vláda Hanny Suchocké | |
---|---|
Předsedkyně vlády Hanna Suchocká | |
Pořadí | pátá (od 1989) |
Předseda | Hanna Suchocká |
Místopředsedové | Henryk Goryszewski Paweł Łączkowski |
Politické subjekty | UD KLD ZChN PChD PL SLCh PPPP UP |
Jmenována | Lechem Wałęsou |
Datum jmenování | 11. července 1992 |
Vyslovení důvěry | 11. července 1992 A 233[1], N , Z / |
Vyslovení nedůvěry | 28. května 1993 |
Konec v úřadu | 25. října 1993 |
Důvod ukončení | vyslovení nedůvěry, následně parlamentní volby |
Posloupnost vlád | |
< Pawlak I | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Již 28. května 1993 Sejm vyslovil kabinetu nedůvěru. Vzhledem k tomu, že při tom zároveň nenavrhl nového premiéra, prezident Lech Wałęsa využil své pravomoci plynoucí z tzv. malé ústavy, demisi vlády nepřijal a rozpustil Sejm. Kabinet Suchocké tak vládl až do složení nové Pawlakovy vlády po podzimních parlamentních volbách v podstatě bez kontroly parlamentu. Nový Sejm pak pro přezkoumání činnosti vlády zřídil speciální komisi. Kabinet v tomto období přijal mj. konkordát s Vatikánem.[3] Kvůli ztrátě parlamentní kontroly vlády po rozpuštění Sejmu bylo pak v nové ústavě zakotveno pouze zkrácení volebního období obou komor, nikoli jejich rozpuštění.