Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad
šlechtic, husitský válečník, otec krále Jiřího z Poděbrad / From Wikipedia, the free encyclopedia
Viktorín z Poděbrad (1403?[pozn. 1] – 1. ledna nebo 4. ledna 1427 Pardubice) byl český šlechtic z rodu pánů z Kunštátu, husitský válečník a otec krále Jiřího z Poděbrad.
Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad | |
---|---|
Viktorín z Poděbrad | |
Narození | 1403 |
Úmrtí | 1. ledna 1427 (ve věku 23–24 let) Pardubice |
Znám jako | husitský hejtman |
Choť | Anna z Vartenberka[1] |
Děti | Jiří z Poděbrad[2] Eliška z Kunštátu a Poděbrad[2] Markéta z Kunštátu a Poděbrad Markéta von Kunstat und Podiebrad[2] |
Rodiče | Boček starší z Poděbrad[2] a Anna z Dubé a Lipé[2] |
Rod | Páni z Kunštátu a Poděbrad |
Příbuzní | Hynek Boček z Poděbrad, Boček mladší z Poděbrad a Jan z Poděbrad a Kosti (sourozenci) Boček z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, Jindřich I. starší z Minsterberka[2], Kateřina z Poděbrad[3], Zdenka Česká, Hynek z Poděbrad, Ludmila z Poděbrad a Barbora z Poděbrad (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho otcem byl Boček starší z Poděbrad. První písemná zmínka o Viktorínovi pochází z roku 1417. Viktorín stejně jako další příslušníci jeho rodu se někdy uváděl s příjmením Boček, což bylo v tomto rodu historicky oblíbené jméno po jednom z jeho zakladatelů, Bočkovi z Jaroslavic a ze Zbraslavi.
Po vypuknutí husitských válek se Viktorín stal významným velitelem husitských vojsk. V roce 1420 se účastnil obléhání a bitvy pod Vyšehradem, pravděpodobně byl zástupcem hlavního velitele Hynka Krušiny z Lichtenburka. Po bitvě působil jako jedna z čelních osobností v Praze, avšak kvůli intrikám z Prahy odešel. Uchýlil se na Poděbrady a pobýval i na hradě Litice, po obou sídlech se též v tomto období psal. Roku 1421 se navrátil do Prahy jako pražský vojenský hejtman. Pohyboval se ve vysoké politice, která se uskutečňovala nejen na úrovni státních záležitostí, ale i na úrovni různých politických i osobních zájmů mezi jednotlivými husitskými hejtmany či seskupeními. Se svým bratrem Hynkem se Viktorín často účastnil tažení na Moravu, kde měli páni z Kunštátu své rodové majetky. Měl blízko k Janu Žižkovi, podle Starých letopisů českých byl jedním z těch, které umírající Žižka pověřil vykonáním své poslední vůle. S pražany se Viktorín později rozešel a přiklonil se k táborům. Zúčastnil se mnohých bitev, z nichž jednou z nejvýznamnějších a zároveň poslední byla bitva u Ústí nad Labem v roce 1426. Viktorín zemřel půl roku po ní, buď 1. nebo 4. ledna 1427.[4]