Výška tónu
subjektivní vlastnost zvuků / From Wikipedia, the free encyclopedia
Výška je subjektivní vlastnost zvuků, která umožňuje jejich uspořádání do řady podle frekvencí.[1] Jinou definicí je, že výška zvuku je vlastnost, podle které posuzujeme zvuky jako „vyšší“ a „nižší“ ve stejném smyslu jako u hudební melodie.[2] Výšku lze určit pouze u zvuků, které mají frekvenci tak jasnou a stabilní, že je lze rozlišit od šumu.[3] Výška tónu je spolu s délkou, silou a barvou hlavními sluchovými atributy tónů.[4]
Výšku lze kvantifikovat pomocí frekvence; výška však není čistě objektivní fyzikální vlastnost; je to subjektivní psychoakustický atribut zvuku. Studium výšky tónů a jejího vnímání bylo historicky hlavním problémem psychoakustiky a bylo nápomocné při formování a testování teorií reprezentace zvuku, jeho zpracování a vnímání sluchovým ústrojím.[5]