Uralské jazyky
From Wikipedia, the free encyclopedia
Uralské jazyky jsou jazyková rodina, jíž hovoří celkem asi 25 miliónů osob ve střední, severní a východní Evropě a asi 30 tisíc obyvatel severní Sibiře. Dělí se na větev ugrofinskou a (mnohem menší) samojedskou. Nejvyšší význam a postavení mezi uralskými jazyky mají maďarština, finština a estonština, které jsou státními úředními jazyky v Maďarsku, Finsku a Estonsku a tedy patří i mezi úřední jazyky Evropské unie. Řada dalších uralských jazyků má postavení lokální úřední řeči v různých autonomních republikách a oblastech v Ruské federaci.
Uralské jazyky | |
---|---|
Rozšíření | severozápadní Asie, severní Evropa a Maďarsko |
Počet mluvčích | 25 milionů |
Počet jazyků | 20-39 |
Klasifikace |
|
Dělení | |
Dělení |
Areál rozšíření uralských jazyků je nesouvislý, zahrnuje velkou část Skandinávie a Pobaltí, část Povolží, nejzazší severovýchod Evropy, severozápadní Sibiř a část Tajmyru. Izolovaný uralský ostrov ve střední Evropě tvoří maďarština, která ovšem zastupuje více než polovinu rodilých mluvčích všech uralských jazyků.
Typickými vlastnostmi uralských jazyků jsou vokálová harmonie, velké množství gramatických pádů, používání záložek místo předložek, nebo absence rodu. Ne u všech ale tyto jevy vždy najdeme.