Trolejové vedení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Trolejové vedení je typem trakčního vedení. Spolu s napájecími kabely, měnírnami a dalšími částmi trakční soustavy slouží k přívodu elektrického proudu do kolejových vozidel (elektrická lokomotiva, elektrická jednotka, tramvaj a další) nebo trolejbusů. Ve většině případů je tvořeno jedním nebo dvěma vodiči, obvykle měděnými dráty, které jsou zavěšeny ve stanovené poloze nad jízdní dráhou. Vozidlo udržuje kontakt s trolejovým vedením prostřednictvím sběrače či sběračů proudu.
Po prvních pokusech s elektrickou trakcí v roce 1879 a následujících letech, kdy k přívodu elektrického proudu sloužily přímo vzájemně izolované kolejnice nebo napájecí kolejnice, bylo poprvé v roce 1881 použito u pařížské tramvaje vrchní napájení. Vodič v tomto případě tvořila trubka.
Název trolejové vedení má původ v anglickém slově trolley, což znamená kladka. Nejstarší, tyčové sběrače byly na konci opatřeny kladkou, která se odvalovala po trolejovém drátu. V českém jazyce došlo k posunu významu slova a slovem trolej označujeme trolejové vedení.