Stíhací bombardér
From Wikipedia, the free encyclopedia
Stíhací bombardér nebo přesněji stíhací-bombardovací letoun, je frontový (taktický) stíhač, který je schopen úderů proti pozemním a hladinovým cílům. Kombinuje schopnosti stíhače a frontového bitevního stroje (nebo těžkého bombardéru), obvykle je schopen útočit silnými zbraněmi třídy „vzduch-země“. Hlavním rozdílem od bitevního stroje je schopnost vést ofenzivní vzdušný boj silnými zbraněmi třídy „vzduch-vzduch“. V poslední době se vedle specializovaných střel vzduch-vzduch a vzduch-země používají též univerzální střely.
Typicky jsou údery na pozemní cíle vedeny těžkými bombardéry a bitevníky zpod ochrany stíhačů. Stíhací bombardéry jsou však schopny vést boj bez stíhacího krytí, díky výborným manévrovacím schopnostem a výzbroji, dostatečnou pro řádnou obranu před stíhači soupeře, a dále mají schopnost rušit a ničit protivníkovu protivzdušnou obranu. Na druhou stranu, po přípravě, bombardéry a bitevní letouny skvěle a účinně působí proti pozemním konvojům nepřítele masivními vzdušnými údery (proti silně opevněným objektům a velkým bojovým plavidlům), ale pro boj s vysoce mobilním soupeřem, jako je například osamělý tank nebo nákladní auta, stejné stíhací bombardéry a útočné stroje, je pro těžké bombardéry a bitevníky často nemožné. Naopak, stíhací bombardér, který je schopen operovat bez krytí, je optimální pro plnění těchto úkolů. Přesto, další nevýhodou stíhacích bombardérů, v porovnání s běžnými bombardéry, je menší množství munice pro zabezpečení úderů na pozemní cíle.