Starověká literatura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Starověká literatura je literatura, která vznikla ve starověku, tedy v nejstarších obdobích lidské historie od rozkvětu prvních civilizací ve 3. tisíciletí př. n. l. (Egypt, Mezopotámie) až po zánik klasických říší a nástup středověku přibližně v 5. století n. l. V centru slovesnosti těchto starověkých kultur dlouho stál zakladatelský mýtus vysvětlující vznik a uspořádání světa.[1] K nejstarším památkám patří rovněž hrdinské eposy, vycházející z mytické látky a napomáhající rozvrhovat a udržovat určitý model světa.[2] Písně i vyprávění měly své místo na veřejných shromážděních a napomáhaly zprostředkovat a udržovat společenský řád.[3]
Mnohá významná literární díla zejména ve starších obdobích byla předávána ústně a zapsána byla teprve poté, co dlouho fungovala pouze v orální tradici. S výjimkou indické literatury, kde byl kladen enormní důraz na přesné zapamatování, se přitom ústně předávaná díla mohla v podrobnostech lišit u jednotlivých vypravěčů a jednotlivých jejich přednesů.[4] S vynálezem a rozšířením písma začalo také zaznamenávání literatury, a sice do kamene, na hliněné tabulky, což je charakteristické pro starověkou Mezopotámii, a na svitky papyru, což je typické pro starověkou egyptskou civilizaci, od které tento postup přejali také Řekové a Římané.[5]
Nejstaršími dochovanými starověkým literárními památkami jsou díla starověkých mezopotámských kultur (sumerská a akkadská literatura) a texty staroegyptského písemnictví. Pro evropskou kulturu měla určující význam starověká řecká literatura a starověká římská literatura – jejich znalost zůstávala až do 20. století základem západní vzdělanosti. Četná důležitá díla však vznikala v období starověku také v indické a čínské literatuře. K nejznámějším starověkým textům patří akkadský epos o Gilgamešovi, zpracovávající starší příběhy sumerského krále,[6] starobabylonský, akkadsky psaný kosmogonický mýtus Enúma eliš,[7] staroegyptské texty pyramid, texty rakví a Egyptská kniha mrtvých,[8] staroindické eposy Rámájana a Mahábhárata,[9] staročínská Kniha proměn neboli I-ťing a Kniha písní neboli Š'-ťing,[10] řecké homérské eposy (Ilias a Odysseia), tragédie velkých řeckých dramatiků (Aischylos, Sofokles, Euripidés)[11] a rovněž texty autorů zlatého věku římské literatury (Ovidius, Vergilius, Cicero a další).[12] Neobyčejně významným dílem je také Bible, tvořená Starým zákonem (původně Tanach, židovské náboženské texty)[13] a na něj navazujícím křesťanským Novým zákonem.[14]