Středověká křesťanská mystika
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mystikou se nazývá schopnost člověka vstupovat do bezprostředního spojení s Bohem, „rozpouštět“ vlastní osobnost v osobnosti Boha.[1] Obecně platí, že cílem mystiky je navození stavu sjednocení mezi člověkem a transcendencí. Křesťanskou mystiku inspiroval zejména řecký platonismus a novoplatonismus. Pro středověkou křesťanskou mystiku měl zásadní význam Pseudo-Dionýsios Areopagita a jeho pojetí mystiky. Namísto snahy o smyslové duchovní či zkušenostní poznávání Boha zdůraznil nutnost sjednocení s tím, co je nad vším bytím a poznáním. Za „zlatý věk“ západní středověké křesťanské mystiky je považován sklonek 12. až počátek 15. století.[2]