Srbština
slovanský jazyk používaný zejména v Srbsku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Srbština (српски / srpski) je standardizovaná varianta srbochorvatštiny, kterou mluví především Srbové.[2][3][4] Je to úřední a státní jazyk v Srbsku, jeden ze tří úředních jazyků Bosny a Hercegoviny a spoluúřední jazyk v Černé Hoře a v Kosovu. Je uznaným menšinovým jazykem v Chorvatsku, Severní Makedonii, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v České republice.
Srbština (српски језик, srpski jezik) | |
---|---|
Rozšíření | Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko |
Počet mluvčích | 12 miliónů[1] |
Klasifikace | |
Písmo | Cyrilice, Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Matice srbská |
Úřední jazyk | Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, uznávána jako jazyk menšiny v Severní Makedonii |
Kódy | |
ISO 639-1 | sr |
ISO 639-2 | scc (B) srp (T) |
ISO 639-3 | srp |
Ethnologue | SDD |
Wikipedie | |
sr.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Standardní srbština vychází z nejrozšířenějšího dialektu srbochorvatštiny, štokavštiny (konkrétně z dialektů Šumadije-Vojvodiny a východní Hercegoviny[5]), který je také základem standardní chorvatské, bosenské a černohorské varianty,[6] a proto byla v roce 2017 vydána Deklarace o společném jazyce Chorvatů, Bosňáků, Srbů a Černohorců.[7][8] Dalším dialektem, kterým Srbové mluví, je na jihovýchodě Srbska torlačtina, která tvoří přechod k makedonštině a bulharštině.
Srbština je prakticky jediným evropským běžným jazykem, jehož mluvčí jsou plně funkčně digrafičtí[9] a používají jak cyrilici, tak latinku. Srbskou cyrilici vymyslel v roce 1814 srbský lingvista Vuk Karadžić, který ji vytvořil na základě fonetických principů. Latinskou abecedu používanou pro srbštinu (latinica) navrhl chorvatský lingvista Ljudevit Gaj ve 30. letech 19. století na základě českého systému s korelací grafémů a fonémů jedna ku jedné mezi cyrilicí a latinkou, čímž vznikl paralelní systém.[10]