Sanna Marinová
finská politička / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sanna Marinová (rodným jménem Sanna Mirella Marin, * 16. listopadu 1985 Helsinky) je bývalá finská politička, která v letech 2019–2023 zastávala funkci předsedkyně vlády Finska a v letech 2020-2023 byla předsedkyní Finské sociálně demokratické strany (SDP). V letech 2015 až 2023 byla poslankyní parlamentu.[1] V dubnu 2023 byla opětovně zvolena poslankyní, ale v září 2023 na svou funkci ve finském parlamentu rezignovala a stala se strategickou poradkyní pro reformní programy politických lídrů v Institutu Tonyho Blaira.[2]
Sanna Marinová | |
---|---|
Sanna Marinová (2023) | |
67. předsedkyně vlády Finska | |
Ve funkci: 10. prosince 2019 – 20. června 2023 | |
Prezident | Sauli Niinistö |
Vicepremiér | Katri Kulmuni Matti Vanhanen Annika Saarikko |
Předchůdce | Antti Rinne |
Nástupce | Petteri Orpo |
Ministryně dopravy a komunikace Finska | |
Ve funkci: 6. června 2019 – 9. prosince 2019 | |
Předseda vlády | Antti Rinne |
Předchůdce | Anu Vehviläinen |
Nástupce | Timo Harakka |
Poslankyně finského parlamentu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 22. dubna 2015 | |
Volební obvod | Pirkanmaa |
Předsedkyně sociálně demokratické strany | |
Ve funkci: 23. srpna 2020 – 1. září 2023 | |
Předchůdce | Antti Rinne |
Stranická příslušnost | |
Členství | Finská sociálně demokratická strana |
Rodné jméno | Sanna Mirella Marin |
Narození | 16. listopadu 1985 (38 let) Helsinky, Finsko Finsko |
Choť | Markus Räikkönen (2020–2023) |
Děti | 1 |
Sídlo | Kaleva (od 2007) a Tampere |
Alma mater | Tamperská univerzita (2007–2017) Suupankujská škola Pirkkalské všeobecné gymnázium Silmu |
Profese | politička |
Ocenění | BBC 100 Women (2020) velkokříž Řádu bílé růže (2022) Helmut-Schmidt-Zukunftspreis (2023) Doctor of Humane Letters |
Webová stránka | www |
Commons | Sanna Marin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marinová se narodila v Helsinkách, ale v dětství se s matkou přestěhovala do Tampere, kde později v roce 2017 dokončila studium na Tamperské univerzitě. V roce 2006 vstoupila do Sociálnědemokratické mládeže a později v letech 2010-2012 zastávala funkci její místopředsedkyně. Působila jako členka městské rady v Tampere a později byla zvolena poslankyní parlamentu. Po svém znovuzvolení poslankyní zastávala mezi červnem a prosincem 2019 post ministryně dopravy a komunikace ve vládě Antti Rinneho. Po Rinneho rezignaci byla Marinová 8. prosince 2019 zvolena premiérkou. Ve 34 letech se tak stala nejmladším finským předsedou vlády v historii a zároveň ke dni jmenování nejmladším stávajícím premiérem na světě.[3] Do úřadu vstoupila jako třetí žena po Anneli Jäätteenmäkiové a Mari Kiviniemiové.[4]
Marinová se narodila v Helsinkách, ale v dětství se s matkou přestěhovala do Tampere, kde později v roce 2017 dokončila studium na univerzitě v Tampere. V roce 2006 vstoupila do Sociálnědemokratické mládeže a později v letech 2010-2012 zastávala funkci její místopředsedkyně. Působila jako členka městské rady v Tampere a později byla zvolena poslankyní parlamentu. Po svém znovuzvolení poslankyní zastávala mezi červnem a prosincem 2019 post ministryně dopravy a komunikace ve vládě Antti Rinneho. Po Rinneho rezignaci byla Marinová 8. prosince 2019 zvolena premiérkou. Ve 34 letech se tak stala nejmladším finským předsedou vlády v historii a zároveň ke dni jmenování nejmladším stávajícím premiérem na světě. Do úřadu vstoupila jako třetí žena po Anneli Jäätteenmäkiové a Mari Kiviniemiové.
Jako předsedkyně vlády vedla Marinová reakci na pandemii covidu-19 vyhlášením výjimečného stavu. Odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022 a byla hlasitou zastánkyní Ukrajiny. Spolu s prezidentem Saulim Niinistöem oznámila, že Finsko v květnu 2022 požádá o členství v NATO, jehž členem se Finsko stalo v dubnu 2023. V parlamentních volbách v roce 2023 skončila SDP až třetí a finským premiérem se stal Petteri Orpo ze Strany národní koalice. V čele SDP stála Marinová až do září 2023, kdy odešla z politiky.