Sabine Lisická
německá tenistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sabine Katharina Lisická, nepřechýleně Lisicki, (výslovnost: [zaˈbɪnə lɪˈzɪki]IPA, * 22. září 1989 Troisdorf) je německá profesionální tenistka polského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři turnaje ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala tři singlové tituly.[2]
Sabine Lisická | |
---|---|
Sabine Lisická v kvalifikaci Wimbledonu 2019 | |
Přezdívka | Bum Bum Sabine[1] |
Stát | Německo Německo |
Datum narození | 22. září 1989 (34 let) |
Místo narození | Troisdorf, Západní Německo |
Bydliště | Bradenton, Florida, USA |
Výška | 178 cm |
Hmotnost | 70 kg |
Profesionál od | 2006 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 7 127 923 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 331–252 |
Tituly | 4 WTA, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 12. místo (21. května 2012) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 4. kolo (2012) |
French Open | 3. kolo (2013, 2015) |
Wimbledon | finále (2013) |
US Open | 4. kolo (2011, 2015) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 3. kolo (2012) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 81–58 |
Tituly | 4 WTA, 0 ITF |
Nejvyšší umístění | 35. místo (9. dubna 2012) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2016) |
French Open | 3. kolo (2013) |
Wimbledon | finále (2011) |
US Open | čtvrtfinále (2012) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2012) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2013) |
Wimbledon | 3. kolo (2017) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 4. místo (2012) |
Týmové soutěže | |
Fed Cup | finále (2014) |
Hopman Cup | základní skupina (2009, 2010) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200922a22. září 2020 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v květnu 2012 na 12. místě a ve čtyřhře pak v dubnu stejného roku na 35. místě. Jejími trenéry jsou otec Richard Lisicki a Chip Brooks.[3]
Profesionálkou se stala v roce 2006. Průlom zaznamenala v sezóně 2009, kdy si poprvé zahrála grandslamové čtvrtfinále ve Wimbledonu 2009 a získala premiérovou trofej WTA v Charlestonu. V březnu 2010 ji na Indian Wells Masters postihlo zranění kotníku, které znamenalo pětiměsíční pauzu a vypadnutí z elitní světové dvoustovky. Po návratu vyhrála travnatý AEGON Classic 2011. V singlové wimbledonské soutěži prošla na divokou kartu do semifinále, čímž se stala druhou ženou v historii, které se tento výkon podařil.[4] Poté triumfovala na Texas Tennis Open 2011 a Ženská tenisová asociace označila její výsledky za nejlepší návrat roku.
V sezóně 2012 utrpěla další poranění levého hlezna a břišního svalstva. Ve Wimbledonu 2013 se probojovala do debutového grandslamového finále dvouhry, v němž podlehla Marion Bartoliové. Na zářijovém Hongkong Tennis Open 2014 dobyla první singlový titul po třech letech.
Ve čtyřhře ovládla Porsche Tennis Grand Prix v roce 2011 se Samanthou Stosurovou a roku 2013 s Monou Barthelovou. Po boku své trenérky Martiny Hingisové vyhrála Miami Masters 2014. Se Stosurovou si rovněž zahrála finále čtyřhry Wimbledonu 2011 a vedle krajana Christophera Kase skončila v semifinále smíšené soutěže Londýnských olympijských her 2012.
Od července 2014 do února 2018[5] držela rekord nejrychlejšího podání v ženském tenisu, když jí byla naměřena hodnota 210,8 km/h.[1][6] Na okruhu také zahrála nejvyšší počet 27 es v utkání dvouhry. Rekord vytvořila ve druhém kole AEGON Classic 2015 proti Belindě Bencicové.[7] Na Australian Open 2016 její výkon překonala Kristýna Plíšková.
Ve Wimbledonu vyřadila čtyřikrát v řadě úřadující šampionku Roland Garros, když na její raketě dohrály Světlana Kuzněcovová (2009), Li Na (2011), Maria Šarapovová (2012) a Serena Williamsová (2013). V roce 2010 do All England Clubu nezavítala.