Rehabilitace (právo)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Rehabilitace v právu označuje navrácení občanské cti a trestní bezúhonnosti pomocí zahlazení odsouzení. Vyskytuje se proto jen v trestním právu, kde lze rozlišit trojí typ rehabilitace: rehabilitaci soudní (ex decreto), rehabilitaci ve formě milosti prezidenta republiky a rehabilitaci zákonnou (ex lege).
Pokud je pachatel odsouzen a svůj trest si také odpyká, odčiní tak vůči společnosti svou odpovědnost za spáchaný trestný čin. Tím však zcela nezaniknou veškeré důsledky, které z dřívějšího odsouzení plynou, zejména na něj již není pohlíženo jako na osobu bezúhonnou, a to má své následky pro zejména osobní život odsouzeného. Tento fakt lze vždy zjistit z výpisu z rejstříku trestů, kde je takové odsouzení i po odpykání trestu stále uváděno. Odstranit to lze jen zahlazením odsouzení, které spočívá ve vytvoření právní fikce neodsouzení, tedy v tom, že poté se již na odsouzeného hledí, jako by nikdy odsouzen nebyl. Zahlazené odsouzení se nadále neuvádí ve výpisu z rejstříku trestů a nemůže už založit recidivu, jako přitěžující okolnost při spáchání nového trestného činu. Je sice dále uváděno v opisu z rejstříku trestů, jakožto komplexnějším zdroji informací, ten však může získat jen orgán činný v trestním řízení a orgán Ministerstva spravedlnosti, případně také Kancelář prezidenta republiky, pokud jde o jmenování profesorem vysoké školy či o řízení o milost prezidenta republiky.