Rakousko-uherská armáda
pozemní ozbrojené síly Rakousko-Uherska / From Wikipedia, the free encyclopedia
Rakousko-uherská armáda (německy Österreichisch-Ungarische Landstreitkräfte (v překladu do češtiny Rakousko-uherské pozemní síly), chorvatsky Austro-ugarska vojska) bylo označení pozemních vojsk Rakousko-Uherska, součásti ozbrojených sil Rakouska-Uherska. Vznikla v roce 1867 spolu se vznikem Rakousko-Uherska v důsledku rakousko-uherského vyrovnání a zanikla v roce 1918 spolu se zánikem Rakouska-Uherska.
Rakousko-uherské pozemní síly Österreichisch-Ungarische Landstreitkräfte | |
---|---|
Standarta vrchního velitele | |
Založeno | 1867 |
Stát | Rakousko-Uhersko |
Rozpuštěno | 1918 |
Složky armády | Společná armáda C. k. zeměbrana K. u. zeměbrana |
Úloha | pozemní síly |
Součást | C. a k. branná moc |
Velení | |
Vrchní velitel | Hermann Kövess von Kövessháza (poslední) |
Ministři | Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (poslední ministr války) Friedrich Lehne von Lehnsheim (poslední rakouský ministr zemské obrany) Vitéz baron Sándor Szurmay de Uzsok (poslední uherský ministr zemské obrany) |
Náčelník Generálního štábu | Arthur Arz von Straußenburg (poslední) |
V roce 1914 bylo Rakousko-Uhersko schopno postavit na 32 divizí, což představovalo na 1 300 000 důstojníků a vojáků + 1 000 000 příslušníků rakouské i uherské zeměbrany. Mírový stav armády byl 450 000 mužů (z toho 36 000 důstojníků), takže bylo nutno povolat záložníky. Protože monarchie povolávala do zbraně pouze 29 % schopných mužů, byly záložní divize složeny ze starších odvedenců (třicátníci a čtyřicátníci).
Tradiční, letité bílé pěchotní uniformy byly v druhé polovině 19. století nahrazeny tmavě modrými tuniky[1], které byly postupně nahrazeny uniformami v barvě štičí šedi (Hechtgrau), používané v počátečních fázích první světové války. Od roku 1915 se začalo přecházet na uniformy polní šedi (Feldgrau).