Protikuřácké tažení v nacistickém Německu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Poté, co němečtí lékaři poprvé poznali spojení mezi kouřením a rakovinou plic,[1] nacistické Německo inicializovalo tvrdou protikuřáckou kampaň[2] a spustilo první veřejnou protikuřáckou kampaň v moderních dějinách.[3] Protitabákové kampaně byly začátkem 20. století vedeny v mnoha zemích,[4][5] ale většinou měly pouze malý úspěch. Výjimkou bylo Německo, kde byla kampaň podporována vládou po nástupu nacistů k moci.[4] Mezi 30. a 40. lety dvacátého století se jednalo o nejsilnější protikuřáckou kampaň na světě.[6] Vedení Národních Socialistů odsoudilo kouření[7] a mnoho z nich otevřeně kritizovalo spotřebu tabáku a jeho konzumaci.[6] Výzkum na kouření a jeho dopady na lidské zdraví pod nacistickým vedením vzkvétal[8] a byl jedním z nejdůležitějších druhů výzkumu v tom čase.[9] Osobní odpor Adolfa Hitlera k tabáku[10] a práva žen na kvalitní reprodukci v nacistickém Německu byly motivačními faktory, stojícími v pozadí kampaně proti kouření a tato kampaň byla dále spojována jak s antisemitismem tak s rasismem.[11]
Nacistická protikuřácká kampaň zahrnovala zákaz kouření v německých tramvajích, autobusech a příměstských vlacích,[6] za podpory zdravotní osvěty,[12] omezením přídělu cigaret u Wehrmachtu, organizováním lékařských přednášek pro vojáky a zvýšením daně na tabák.[6] Národní socialisté také uložili restrikce na tabákovou reklamu a kouření na veřejných místech, regulovaných restauracích a kavárnách.[6] Protitabáková kampaň přesto neměla v nacistickém Německu příliš veliký účinek a spotřeba tabáku mezi lety 1933 a 1939 narostla,[13], avšak kouření mezi německým vojenským personálem mezi lety 1939 až 1945 pokleslo.[14] Dokonce ani poválečné kampaně vedené v Německu ke konci 20. století nedosáhly takového rozsahu jako Nacistická protikuřácká kampaň.[13]