Propad uhlíku
From Wikipedia, the free encyclopedia
Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO2) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO2 vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.
Přírodní propady uhlíku jsou:
- Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů
- Fotosyntéza suchozemskými rostlinami.
Přírodní propady jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Hlavní umělé propady uhlíku jsou:
- Skládkování[1][2]
- Návrhy na zachycování a ukládání uhlíku.
Mezi zdroje uhlíku patří:
- Spalování fosilních paliv (uhlí, zemního plynu a ropy) lidmi pro účely energetiky a dopravy[3]
- Požáry/hoření (spalováním)
- Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.