Prohlášení za mrtvého
druh soudního řízení / From Wikipedia, the free encyclopedia
Prohlášení za mrtvého je jedním z českých soudních nesporných řízení, kterým se závazně určuje smrt člověka, jestliže je nezvěstný a je pravděpodobné, že již nežije, ale nelze to zjistit jiným způsobem, zejména lékařským ohledáním a vystavením úmrtního listu (domněnka smrti). V tomto řízení je také možné provést důkaz smrti, když není jen pravděpodobné, ale je zcela jisté, že už nežije, ale také to nelze jiným způsobem prokázat. Hmotněprávní úprava je obsažena v § 26 odst. 2 a § 71–76 občanského zákoníku, procesní pravidla jsou dána § 54–58 zákona o zvláštních řízeních soudních.
Institut prohlášení za mrtvého je vázán na právní existenci člověka, právní osobnost. Způsobilost fyzické osoby vystupovat jako subjekt práva vzniká narozením, resp. početím, pokud se narodí živá (tzv. nasciturus), smrtí tato způsobilost zanikne. Protože je pak např. i z hlediska pozůstalosti důležité vědět, zda určitá osoba opravdu zemřela a případně kdy přesně se tak stalo, není-li jiná šance to zjistit, je možné na základě takového právního zájmu podat návrh k místně příslušnému okresnímu soudu, aby ten danou osobu prohlásil za mrtvou. Jde-li o důkaz smrti, může soud řízení zahájit i bez návrhu. Do již zahájeného řízení může vstoupit státní zastupitelství, aby zde hájilo veřejný zájem, stejně tak může samo podat návrh na zahájení řízení. Prohlášením za mrtvého zaniká manželství i registrované partnerství, a to dnem, který je určen jako den smrti. Zjistí-li se později, že člověk je naživu, k prohlášení se dále nepřihlíží, manželství nebo partnerství se už ale neobnovuje.