Trubkonosí
řád ptáků / From Wikipedia, the free encyclopedia
Trubkonosí (Procellariiformes) je řád mořských ptáků, který zahrnuje čeledi albatrosovitých (Diomedeidae), buřníčkovitých (Oceanitidae), buřňáčkovitých (Hydrobatidae) a buřňákovitých (Procellariidae).[pozn. 1] Tito kosmopolitní letci jsou hojně rozšíření napříč všemi oceány. Velikostí se jedná o extrémně diverzifikovanou skupinu, která zahrnuje jak jedny z největších ptáků schopných letu (k největším trubkonosým patří albatros stěhovavý, jehož váha dosahuje až cirka 11 kg a rozpětí křídel až 3,6 m), tak jedny z nejmenších mořských ptáků vůbec (nejmenší zástupce řádu buřňáček nejmenší (Oceanodroma microsoma) váží kolem 30 g a jeho rozpětí křídel se pohybuje kolem 32 cm). Poměrový rozdíl mezi největším a nejmenším zástupcem řádu je vůbec největší ze všech ptačích řádů.
Trubkonosí | |
---|---|
Vybraní zástupci trubkonosých; z levého horního rohu ve směru hodinových ručiček: buřníček šedohřbetý, buřníček Tristramův, buřňák černobílý, albatros bělohřbetý, albatros černobrvý, buřňák kerguelenský | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | trubkonosí (Procellariiformes) Fürbringer, 1888 |
Čeledi (viz Fylogeneze) | |
| |
Sesterská skupina | |
tučňáci (Sphenisciformes) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
K nejvýraznějším morfologickým společným znakům trubkonosých patří vnější protažené trubkovité nozdry a stavba zobáku, který je složen ze 7–9 zrohovatělých destiček. K unikátním anatomickým znakům patří tvorba žaludečního oleje, který se vyskytuje u všech trubkonosých s výjimkou zástupců rodu Pelecanoides (buřník). Tento olej slouží jako efektivní zásobárna energie a v případě ohrožení jej trubkonosí umně vyvrhují na vetřelce. Zejména u ptačích vetřelců může olejem znehodnocené peří přivodit vážná zranění a následně i smrt. Živí se převážně rybami, desetiramenatci a krilem. Hlavně velké druhy, jako jsou albatrosi, jsou výjimečně schopní letci, kteří mají zvládnuté techniky dynamického plachtění a svahového proudění. Největší druhy albatrosů za život nalétají i miliony kilometrů. Jiné druhy jako buřňáci z rodu Pelecanoides jsou zase výbornými potápěči, co loví potravu i desítky metrů pod vodou.
Trubkonosí představují extrémní zástupce K-stratégů s pomalou reprodukcí, dlouhým životním cyklem a ve většině případů i pozdní pohlavní dospělostí. Hnízdí v koloniích převážně na opuštěných ostrovech bez predátorů. Větší druhy hnízdí na povrchu, zatímco menší druhy si staví hnízda ve vyhloubených norách i přirozených škvírách ve skalním terénu. Trubkonosí vykazují poměrně vysokou míru filopatrie, tzn. vrací se pářit do svých mateřských kolonií, kde mohou hnízdit jen několik metrů od svého mateřského hnízda. Jsou to monogamní ptáci žijící v dlouholetých svazcích. Zejména u albatrosů zabírá utvoření párů i několik let, páření předchází komplikované zásnubní tance plné ritualizovaných póz. Trubkonosí kladou pouze jedno velké vejce za rok, větší druhy albatrosů pouze jednou za dva roky. Doba inkubace je ve srovnání s ostatními ptáky dlouhá. Na vejcích sedí oba partneři, kteří sdílí i výchovu mláďat. Trubkonosí mají na ptáky nezvykle dobrý čich, který jim patrně pomáhá i v navigaci napříč jednotvárnými vodními plochami. Především v norách hnízdící druhy bývají aktivní hlavně v noci.
Trubkonosí patří k nejohroženějším ptákům s řadou zástupců v ohrožených i kriticky ohrožených kategoriích. K hlavním příčinám jejich ohrožení patří invazivní druhy živočichů (hlavně hlodavci a šelmy) a komerční rybolov, kde trubkonosí představují časté vedlejší úlovky. Na ochrany trubkonosých byla vytvořena Dohoda o ochraně albatrosů a buřňáků. Podle archeologických dokladů lidé lovili trubkonosé po tisíce let. V některých oblastech jako je Nový Zéland a Austrálie je místním domorodcům dodnes povolen omezený lov těchto ptáků. Mezi námořníky se traduje, že trubkonosí jsou nositelé duší utopených námořníků a krutých kapitánů, kteří byli odsouzeni k nekonečnému bloudění oceánem. Albatrosi jsou tradičně považováni za dobré znamení a jejich zabití by přineslo námořníkům smůlu.