Pravicový populismus
kombinace pravicové politiky a populistické rétoriky a motivů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pravicový populismus, nazývaný také národní populismus nebo pravicový nacionalismus[1][2] je politická ideologie, která spojuje pravicovou politiku a populistickou rétoriku a témata. Rétorika často spočívá v antielitářských a antiintelektuálních náladách, odporu k establishmentu a oslovování „obyčejných lidí.“ Jak pravicový, tak levicový populismus se staví proti údajnému ovládání liberálních demokracií elitami; levicový populismus se však staví také proti moci velkých korporací a jejich spojenců, zatímco pravicový populismus obvykle podporuje silnou kontrolu imigrace.[3][4]
V Evropě se termín pravicový populismus používá pro označení skupin, politiků a politických stran, které jsou obecně známé svým odporem k imigraci,[5] zejména z islámského světa,[6] a euroskepticismem.[7] Pravicový populismus je v západním světě obecně spojován s ideologiemi, jako je antiekologismus,[8] nový nacionalismus,[9][10] antiglobalizace[11] nativismus[12][13] a protekcionismus.[14] Evropští pravicoví populisté mohou podporovat rozšiřování sociálního státu, ale pouze pro „zasloužilé“;[15] tento koncept bývá označován jako „sociální šovinismus.“[16][17][18]
Od 90. let 20. století se v zákonodárných sborech různých demokratických zemí etablovaly pravicově-populistické strany. Ačkoli krajně pravicová hnutí ve Spojených státech (kde jsou obvykle označována jako „radikální pravice“) bývají charakterizována atomisticky, někteří autoři je považují za součást širšího pravicově-populistického fenoménu.[19]
Od velké recese[20][21][22] začala růst popularita evropských pravicově-populistických hnutí, jako je Národní sdružení (dříve Národní fronta) ve Francii, Liga v Itálii, Strana pro svobodu a Fórum pro demokracii v Nizozemsku, Strana Finů, Švédští demokraté, Dánská lidová strana, Svobodná strana Rakouska, Strana nezávislosti Spojeného království a Strana brexitu.[23][24] Z velké části je tomu tak kvůli rostoucímu odporu vůči imigraci z Blízkého východu a Afriky, rostoucímu euroskepticismu a nespokojenosti s hospodářskou politikou Evropské unie.[25] Americký prezident Donald Trump vyhrál v roce 2016 prezidentské volby ve Spojených státech poté, co kandidoval s programem, který zahrnoval pravicově-populistická témata.[26]