Pralátka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Pralátka byla jedním z ústředních pojmů starořecké filozofie, zvláště v jejím předsokratovském období. Je to pojem, který je pevně spojen s počátky racionálního a filozofického bádání v evropské civilizaci. Právě hledáním pralátky započala emancipacie filozofie a vznik rozumné alternativy vůči mytologickému vysvětlování světa, které bylo založeno na pověstech, legendách a mýtech.
Při vzniku filozofie, jako racionálního bádání, stála v popředí snaha vysvětlit původ a podstatu světa i jednotlivých existencí. Filozofové se snažili odhalit univerzální elementární zákony, na základě nichž by bylo možné vysvětlit vesmír čistou dedukcí. Tyto snahy je dovedly k tezi, že celý svět pochází z jednoho základu - pralátky. Tento koncept byl převzat z nejranějších kosmogonií (nauka o vzniku světa) od Hesioda a náboženského hnutí orfismu, přes fyzikální teorie filozofie před Sókratem a Platónem, než byl formalizován jako součást metafyziky Aristotelem.